Okolí

"Malinko. Možná by pomohlo je zapnout," mrkla na ni kejklířka a přitočila se k dívce, aby jí šaty na zádech zapla. Sama už byla převlečená. Oblečení, které měla teď na sobě, odhalovalo víc, než její odpolední taneční outfit. Šlo o různé kožené plošky a proužky zdobené plátky kovu, které vypadaly, leskly se a šustily jako dračí šupiny a kratičkou sukni s podobným motivem. Celkově oblečení zakrývalo jen to nejnutnéjší, jednak aby odhalilo ženino tělo, druhak aby jí poskytlo dostatek volnosti v pohybu. Vlasy měla spleteny do dlouhého, volnějšího copu, aby se hýbaly, ale nepřekážely jí při práci s ohněm. "A taky upravit pár detailů." Na moment zapřemýšlela, zda by dívce nemohla nějak zaplést vlasy, ale při jejich délce to byl téměř nemožný úkon. "Nikdo tě nepozná. Ne v tomhle oblečení a ne až s tebou skončím," pousmála se.



Neměla v plánu dívku nějak přehnaně líčit, už to, že najednou na sobě měla skutečně ženské obečení udělalo práci samo o sobě. Proto dívce jen v rychlosti spletla dva pramínky vlasů a ozdobila je stužkou podobné barvy, jakou měly dívčiny šaty a lehce jí přetřela rty pomádou. Pro noční vystoupení toho ani nebylo moc víc třeba. Ještě dívce ukázala, jak si je má o sebe otřít. Sama se ale nalíčila. Nijak složitě, přesto výrazně. Linky téměř nebyly vidět, ale jakoby jejím očím dodaly ještě divočejší výraz a rtěnka, jen o něco málo červenější, než její rty, dokreslila celkový vzhled. Poslední věc, která nesměla chybět byl silný, kořeněný parfém. Narozdíl od Trix, která toho snad zůstane ušetřena, ona přicházela s diváky do kontaktu. Mnohdy velmi těsného kontaktu. Ne že by jí to vadilo, dobrovolníky si obvykle vybírala sama a nebála se, že by situaci nezvládla. Naopak, skvěle se bavila.



Damien právě ukončoval svůj výstup. Bylo vidět, že dívce z publika, která mu doteď seděla na klíně se v nejmenším nechtělo z dosahu jeho společnosti. Damien se k ní naklonil a něco jí pošeptal. Rhiannon se musela potichu zasmát. Viděla ty doby, kdy z něj byla sama podobně unešená, jako by to bylo včera. Poměrně rychle z toho vyrostla, nemohla svému kolegovi ale upřít, že měl neskutečné kouzlo osobnosti.



“Trix,” oslovila dívku měkce, “budu potřebovat, abys mi během vystoupení podávala rekvizity a zůstala poblíž kádí s vodou v zadní části jeviště. Kdyby náhodou…” otočila se k dívce. “Zvládneš to.” Nebyla to otázka, bylo to konstatování. Rhiannon se jí rozhodla, alespoň pro tentokrát, skutečně věřit. “Je to jen pár věcí. Vějíře, obruč a tyč, zapálím si je sama a se zbytkem už si poradím. Obvykle nevystupuji sama, ohňovládců máme víc. Prostě buď k ruce mi a kdyby bylo třeba, komukoli dalšímu ze spolku.” Rhiannon posbírala rekvizity, část podala dívce, část nesla sama až k jevišti. Když byla u něj, složila rekvizity, překontrolovala je, připravila a totéž udělala s těmi, které donesla Trix. Principál mezitím bavil publikum. Na svůj výstup se chystalo pár dalších vystupujících s ohněm, kteří usměrňovali dav a chystali provizorní jeviště na nejnebezpečnější část vystoupení vůbec.



“Vážení, myslím, že oddalovat část, na kterou všichni čekáte tak dlouho ještě o něco víc už by nebylo fér. Naši ohňovládci jsou skutečným zázrakem našeho cirkusu. Rád bych ale připomněl, že jde o zkušené profesionály! Ať už by vám sokoli z jejich vystoupení přišlo hodno reprodukce, prosím, přehodnoťte svůj život a myšlenky. Oheň je skvělý sluha a úžasný partner, ale velmi, velmi špatný vládce, když se vymkne kontrole… Dámy a pánové, přivítejte jednoho ze služebně nejmladších, přesto nejvýkonnějších, nejkrásnějších a nejuhrančivějších členů našeho souboru… Rhiannon!”



Mužův hlas zaburácel nad davem, rozlehly se první, temné, tiché tóny bubnů. Žena si rychle přichystala do dlaní speciální svíčky, zapálila je a do rytmu bubnů se protančila na jeviště. Vše ostatní pustila z hlavy, v tuto chvíli pro ni existovaly jen dva plameny v jejích dlaních a tanec. Každému věnovala pohled, nezřídka úsměv, ale zůstala perfektně soustředěná na svou práci. Každý její pohyb byl jako pohyb šelmy. Perfektně vypočítaný, ani příliš rychlý, ani příliš pomalý, elegantní. Vyzařovala z něj síla a klid. Společně s intenzitou a hlasitostí bubnů se zvyšovala rychlost a plynulost jejích pohybů. Když bubny dosáhly vrcholu své síly, najednou zastavily a spolu s nimi i žena, oheň v jejích rukou uhasl a jediné, co dívku, které teď stála zcela bez hnutí uprostřed jeviště dělilo od sochy, byl lehce roztřesený dech. Vzduch byl hustě prosicelý vůní kouře, petroleje a jejího parfému. Byť toto napětí trvalo jen chvíli a brzy se kolem ženy shlukli ostatní ohňovládci, kteří na chvíli v roli polykačů ohně převzali její post, než se nachystá na další vystoupení, cítila na sobě pohledy celého osazenstva. Když se práce ujali ostatní, odtančila zpět za Trix. “Budu potřebovat vějíře a až na tebe kývnu z jeviště, podáš mi obruč. Mezitím se klidně dívej.” Jakoby ji oheň dobíjel energií, Rhiannon působila ještě živěji, než předtím, bylo-li to vůbec možné.

Byla to zajímavá podívaná, nešlo tvrdit opak... Ale přece jen... trochu možná až moc zajímavá a mravokárná, co se týče řeči principála. Mertah tyhle řeči obvykle nutily trochu pozlobit danou osobu, zamyslel se nad tím, zda by byl problém ten oheň náhodou uhasit... To by byla teprve podívaná, ale na to byl moc blízko a moc moc vidět. Ne, zatím jen postával a sledoval. Přemýšlel jaké by to asi bylo vládnout ohni? Z té podívané chvilku nevěděl kam s očima, ale jeho myšlenky se toulaly okolo jiných témat. Byl pánem jednoho ze zdejších panství, ale netušil jakého, podobné ironie uměl život připravit opravdu neskutečně dokonale.
Všiml si té dívenky, jak pomáhala, zajímavá dedukce, byl na ní vcelku zvědavý, co se týče tohohle potulného cirkusu. Kdyby po něm někdo někdy chtěl, aby se tohohle účastnil, pravděpodobně by ho zkusil přiškrtit jeho vlastním stínem... ale takhle to bylo moc hezké. Dokonce kouzelné... jak by to nazval pobaveně. Zdejší lidé ho fascinovali. A vlastně i ti kejklíři, dle strýce mu jeho osud připravila kejklířka, nebo ne? Poslední dny dost blábolil a Merth měl zmatek v tom, co byla pravda a co výmysl.

Vystoupení se chýlilo asi ke konci? Nebyl si moc jistý kolik času uběhlo, bylo však pěkné, místy možná až moc surové... byl si ale jistý, že dobře secvičené.

Tmu protnuly plameny ohně, které se nepravidelně ohýbaly a tančily. Odlesky se kejklířům odrážely od těl a první řady diváků pohltilo spalující teplo. Vypadalo to, jak kdyby kejklíři opravdu vládli jednomu z nejzajímavějších živlů na světě. Pohyboval se dle nich a téměř na jejich pokyn zářil nebo uhasínal. Bubny byly ohlušující a zdálo se mu, že se jeho srdce přizpůsobilo jejich rytmu. Cítil až ve svých útrobách ten dunivý zvuk.  Žena, kterou potkal ráno a nyní vystupuje jako vládkyně ohňů měla v očích jiskry. Chvílemi působila jako v transu. Až na nejvyšším vrcholu najednou vše utichlo. Oheň, který se jim přizpůsoboval zhasl a celé prostranství zahalila tma. Lidé byli tak ponoření do představení, že nestihli ani sborově vyjádřit překvapení. Ani Eadmundovo tělo se nepohlo ani o píď. Než stihl zareagovat už se na jevišti objevili další členové souboru.

Oči mu přecházely z jednoho na druhého a snažil se vstřebat dojem, který na něj skupina udělala. Byl plný úžasu a nadšení, které ho přikovalo k zemi. Nebyl schopný pohnout nohama a nemohl přimět ani svůj pohled, aby se díval jinam, než na podium.

Jak se zdálo, nějakou dobu nebylo ani jednomu do řeči, takže se s nimi chvíli táhlo ticho. Dívka se po cestě lesem rozhlížela okolo sebe, lesy sice znala, ale stmívalo se a ona si chtěla být jistá, že si cestu zapamatuje, kdyby náhodou. Ne, že by mladě vyhlížejícímu muži nevěřila, ale neznali se, plná důvěra tedy rozhodně nebyla na místě z ani jedné strany. I když s tou nohou by nejspíš daleko nedošla, ale rozhodně by to zkusila, nevzdala by se jen tak. Hádala, že pokud se dostane domů, rodiče ji nejspíš přizabijí a dostane véélmi dlouhou přednášku o tom jak má být opatrná a jak to bylo hloupé vydávat se takto navečer ven. S tím se už ale tak nějak smiřovala, spíše doufala, že to s nohou nebude nic vážného, nechtěla být nikomu přítěží, to ostatně ani jejímu momentálnímu doprovodu, jenže, neměla zrovna moc na výběr, nebo se to tak alespoň jevilo. O tom, že muž patří k nějakému odboji, zrovna jako kovář, neměla ani ponětí. Celou hodinu tedy strávila tichým rozhlížením se okolo sebe, než se před nimi vylouplo kovářovo obydlí. Když jí pak muž oznámil co měl na srdci, lehce na jeho slova přikývla a zůstala v sedle.
Na kobyle měla poměrně dlouhou chvíli, ale přišlo jí nezdvořilé rušit rozhovor a tak raději začala zkoumat co to vlastně tak může mít s nohou. Zlomené to nevypadalo i když to vypadalo jako čert, nejspíš to bylo jen vymknuté. I když ono jen... dostat to do pořádku asi nebude zrovna zážitek který by doporučila ostatním a rozhodně to nezvládne sama. Vytáhla si ale alespoň šátek a polila jej vodou z čutory jenž měla v brašně. Pak si nohu alespoň provizorně zafixovala a tiše si povzdechla když se zadívala na obydlí. ni nyní neměla v úmyslu tam jít, jen mlčky hladila klisnu, lehce se na ni natiskla a začala tiše broukat nějakou melodii.

Rozhovor se trochu protáhl o nějaké ty plány a předání informací. Následně Archer převzal povoz s nákladem, jež tvořily z větší části zbraně a zapřáhl jej za klisnu. Mlčky, dnes zjevně neměl zrovna výřečnou. Když byl hotov, rozloučil se s kovářem a pousmál se na dívku. "Můžeme vyrazit k Vašemu domovu slečno," prohodil k ní a opět čapl klisnu za oprať a vedl jí nazpět. "Veďte mě," vybídl ji se šibalským výrazem ve tváři, míříc opět mezi stromy.
Následujíc dívčiny instrukce, brzy se ocitli nedaleko jejího domova. Byla už hluboká noc, tudíž všude panoval naprostý klid, až na sem tam štěkajícího psa nebo zvuk jiného zvířete. Většina lidí spala. Výjimka se také našla, jako byl například ožrala vracející se k domovu. Naštěstí ho ani nenapadlo se přiblížit, jinak by ho Archer musel trochu usměrnit.