Okolí

   I když jsem byla velmi z formy, jeho výrazu prořeknutého chlapce jsem si všimla a usmála se, možná se chtěl jen seznámit, chudáček a nevěděl na koho to narazil. Vlastně být v jiném stavu velmi by mě přitahoval ale to je to poslední na co myslím, a když tak...nemohu dostat z hlavy Jamieho...jak by ano, mám jej doma a je vážně dokonalý. Všechno tohle zde mi připomíná jak moc bych se měla začít chovat lépe. Je to rok, zničilo mě to ano, ale Jamie byl ten jediný kdo dřel na vztahu a musí být frustrovaný, už protože neměl celou dobu ženu, tedy..předpokládám to. Co to? že by osten žárlivosti , kdyby o něj nějaká stála a měla ho? Zavrtím hlavou, mé myšlenky se příliš často v poslední době toulají mimo moment, ve kterém se právě nacházím, asi důsledek strádání.
Díky opatrnosti nebo kolaboraci jsem z něj nedostala žádnou indicii k jakému režimu se kloní ale to už přestalo mít smysl ve chvíli kdy do hry vstoupily další osoby a kočár. Musela jsem ocenit, že automaticky přešel přede mne a chránil mne. Gentlemani přeci jen nevymřeli a mě se jen těžko věří, že zrovna on by kolaboroval.
    Dnes je to můj reflex ale chytnu muže, který promluvil za paži a druhou rukou naznačím pšt... "Královna je mrtvá...v zemi nyní vládnou Normanské místodržící, musíte být na cestách velmi dlouho." Dívám se do očí muže, který může btýt testem, snažím se vyčíst, zda pochopil, že jméno královny se zde nemá vyslovovat pod hrdelním trestem.

V momentě, kdy jej žena chytla za paži, všichni členové jeho družiny vytasili své meče a přiskočili k nim. Ostří namířili na ženu i muže a pokud by bylo třeba, bránili by prince a byli by schopni za něj položit život. V tento moment zpozorněl i Francis. Nečekal, že by ho žena chytla za ruku a nečekal ani to, co dál řekla. Královna byla mrtvá? Tím se ale vše měnilo. Najednou nastala otázka, kam jet. Zda najde útočiště na hradě, který obsadili Normanští místodržící, nebo by se měl vydat jinám? Potřeboval nějakého spojence. Někoho, kdo měl blízko ke královně a s kým by tuto situaci vyřešil. Nemohl se skrývat v lesích, než by poslal dopis matce a než by odpověděla. A skrývat se u někoho ze zdejších lidí bylo také riskantní. Jednalo se o ubytování několika mužů jeho družiny. Koně, kočár, někdo by si toho bezpochyby všiml.
Teď už se na ně nedíval s úsměvem, nýbrž s kamennou tváří. Nechtěl dát najevo strach, který ale měl. Kývnul na své muže, že je to v pořádku a aby sklonili zbraně. "Je zde někdo, kdo byl královně blízký? Kdo by byl stále na její straně?" Zadíval se z jednoho na druhého. Přišlo mu divné, že jeho matka nevěděla o nepokojích, které se tu odehrávají. Měly s Jasmine spojenectví a ona jí ani nedala vědět? Nežádala o pomoc?
Od muže sice bylo hezké, že je mohli doprovodit do města, ale co tam? "Brzy se setmí," rozhlédl se po lese. "Potřebujeme někde složit hlavu," oznámil nejen dvoum cizincům, ale i své družině.

Než si stihl pořádně uvědomit, že chytnou takového muže za ruku vyvolalo málem potyčku, nestihl ani tasit meč. Sice jeho ruka rychlým pohybem chytla rukojeť meče, ale tasit už nestihl. Naštěstí Francis svou družinu uklidnil dřív, než bylo potřeba zatočit. Ke všemu uklidnění pomohlo i stitsknutí Claire jeho ruky, což cítil na paži. Ruku ihned sundal z meče a znovu se napřímil, neboť před tím stihl zaujmout bojový postoj v lehkém přikrčení. 

Stále nechával radši mluvit Claire, která muži vysvětlovala vše potřebné. Sám se přistihl, že se zájmem poslouchá, aby se poučil o politické situaci. Sice slyšel nějaké útržky z cest a poté ze svého pobytu a od pacientů, ale slyšet to ještě jednou bylo jen ku prospěchu. Claire mluvila pravdu, sám si svou chybu poté uvědomil. Možná by ani nestihl Francis do města a už by přišel o hlavu. Naštěstí ho zastihli ještě v lesích, kde je relativně bezpečno a je to daleko od očí slídilů, kteří moc rádi pod příslibem tučné odměny kolaborují. 

"Možná by bylo vhodné zůstat v lese, než se rozmyslíte jaké kroky učinit dál," navrhne. Ačkoliv si je vědom, že pro takového vznešeného hosta to nebude zrovna pohodlné. Jistě ji zvyklý spíše na měkké postele, než na mech, který les nabízí. Navíc je nasáklý vodou, což znepříjemňuje vybírání suchého místa. Ale nic lepšího jej nenapadlo. Nechtěl Francisovi kecat do věcí a říkat mu co a jak má dělat, sám tu byl ani ne týden i s cestou, ale přece jenom si neodpustil: "Nebo by se našel přístřešek pro Vás a několik málo ctěných pánů z Vaší družiny, kde budete alespoň na chvíli v utajení. Avšak nezapomeňte, že i zdi mají oči," chvíli si pohrál s myšlenkou nabídnout mu svůj skromný přístřešek, ale teplo a jídlo místního hostince je určitě přijatelnější varianta. 

Na chvíli ho zarazil i fakt, že Claire se představila s titulem Lady. Ne, že by nepůsobila dosti vznešeně, ale v těch prostých šatech a se strhaným výrazem ji spíše přiřadil k chudšímu měšťanstvu. Kdyby nesledoval upřeně Francise jistě by jí věnoval překvapený výraz. 

Kdyby nebyl ve stavu takovém, jaký ho právě tížil, nejspíš by se dovedl i naštvat a říct dívce, že kdyby byl o trochu rychlejší, bylo by všechno v pořádku. Uvědomoval si, že měsíce plynuli a lidé přijali Normany za své druhy, družky. On se jen tak nemohl podvolit. Jeho hlava tomu nedovolila a jeho srdce bylo plné hořkosti. Zabili jeho královnu, zabili vše, co se snažil vybudovat. Ale bylo to už docela dlouho a tak se na to všechno zapomnělo. Jenže tenhle vlkodlak nezapomněl, on nikdy nezapomene a bude je do smrti proklínat a oni nejspíš jeho. Normané po něm stále pátrali. Sice to nebylo tak intenzivní jako před několika měsíci, ale občas se někdo najde. Jednou si prý dovolil jít až moc blízko. Byla to hloupost, ale zatím za ní nezaplatil kůží. V tu dobu chtěl vidět, jak se vede lidem. Jenže nečekal tolik stráží najednou. Akorát se střídali. V tu dobu si začínal říkat, jestli by nebylo lepší, kdyby zůstali v lese nebo aby odešel do jiného království. Pátralo se po něm, ale jak bylo řečeno, nebylo to nic tak hrozného. Kdyby se opravdu snažil, dovedl by se vytratit. Tušil, že kdyby se snažil nějakým způsobem zkazit to dobro, co viděl a slyšel, začal by si vyčítat další věc. A věřte nebo ne, on už další nepotřeboval. Pak mu ale do hlavy skočila Gwynn a odchod musel jít z hlavy pryč. Nemohl jí to nechat. Ona ho potřebovala a on jí, i když by si to před tím vším nechtěl ani připustit. Před válkou, před setkáním si nechtěl připustit, že by někoho potřeboval. Ale smrt královny a útok Normanů mu zavřeli pusu. Potřeboval někoho a on to začínal přijímat. Jeho oči sledovaly a uši poslouchaly jeho drahou. Poprvé mu pověděla něco více o minulosti, o které nerada mluvila. Když mluvila o tom...muži, cítil, jak se vlk v něm otáčí, nespokojeně. Podle jejího výrazu a slov jí musel ublížit a něco daleko horšího. Měl chuť něco rozbít, ale jeho slabé tělo mu nedovolilo nic jiného než zlomený výraz. Jak jí to mohl někdo udělat? Proč jí to vůbec někdo udělal? Vrátit se...pro ni, to byla samozřejmost. "Řekni mi, má milá..." zahleděl se na ní, nejistě, ale přesto o něco v lepší náladě "Chceš riskovat to, že tě pověsí? Stále jsem nepřítel těch bastardů a kdyby mě někdo poznal, je všechno ztraceno a půjdeme oba dva na šibenici. Miluji tě a nechci, aby se ti něco stalo."

Dnes ne...dnes ještě jí nic neřekne. Až bude všechno lepší, až nebude nahý, špinavý a hladový a až nebude muset hledět na Gwynn jako zlomený muž. Nezasloužila si někoho takového jako on. Ona byla hodna prince, krále a ne nějakého smrdutého vikinga. Ale zdálo se, že jí jeho zevnějšek nezajímal... a to ho hřálo u srdce. Malý úsměv mu hrál na tváři a začal se na ní dívat způsobem, kterým mu to přišlo vhodné, milovaně. Vzal kousek jídla, který mu dala a ani ho nezajímalo, co to právě jí. Jeho žaludek to ani nevnímal. Byl vůbec rád, že dostane něco jiného než trávu a myši. "A já tu jsem pro tebe." řekl jí, když snědl sousto s polibkem na tvář. "Ale spíš se budu snažit nevypadat jako ten divoch...pokud by ti to nevadilo." dodal s úsměvem.

Sice se schylovalo k večeru, ale to mladé dívce nezabránilo vyrazit do lesa, spíš naopak. Jen se stavila doma aby si převlékla zelené šaty za hnědé, trochu opotřebovanější ale stále čisté. Stříbrnou dýku přesunula z jedněch šatů do druhých a tentokrát si kromě brašny na byliny vzala i luk a šípy. Sotva přišla k lesu, Tula se a boty si přivázala k brašně, ráda tu chodila bosa, jen si musela dávat pozor, aby se jí něco nezapíchlo do chodidel. Po chvilce si začala i broukat melodií kterou nemohla dostat z hlavy, na to byla jednoduše moc chytlavá.  Sem tam se k nějaké bylině sehla aby ji vzala, některé i s kořeny, těm pak zamotala kořeny do vodou navlhčené hadry. Za chvilku se vydala k cestě, aby si trochu zkrátila cestu. Když na ni vystupovala, nevšimla si však kořene a zatím ani cestujícího na koni a... no natáhla se jak dlouhá tak široká a nějakým záhadným způsobem skončila na zádech. Párkrát zamrkala a trochu se zakuckala, až pak si všimla, že padla přímo před jezdce. Při tomto zjištění zrudla studem a pokusila se co nejrychleji dostat na nohy, to však díky vyražené mu dechu nebylo zrovna jednoduché a tak skončila zase na zádech.

Celou dobu přejížděl pohledem Francise, jeho poskoky a kočár. Nepotřeboval o něm zjistit přesné informace, stačilo mu, že je to nějaký bohatý jinoch nejspíš z Francie, ale jistý si nikdy ničím člověk být nemůže. Neskákal jim do řeči, ani nepřidával informace navíc. Claire řekla vše co bylo potřeba vědět a vlastně to bylo možná i vše co věděla. 

"Ve městě v hositnci by mělo být bezpečno, nebo ne?" zeptá se tak i napolo Claire. On by je tam poslal, jelikož se domníval, že je tam nejvíce bezpečno. Navíc tím místem proudí spousta jiných bohatých poutníků, jeden z nich už se tam ztratí. Ale poté si uvědomil, že ani to nejspíš nebude vhodná varianta. Povaluje se tam spousta podnapilých lidí z hradu, kteří by mohli poznat v cizinci i něco víc, než byli schopni poznat Claire s Thorsenem. A ihned to donést do hradu. 

"Možná bych se tam vypravil v pravé odpoledne nebo se západem slunce," dodal ještě na vysvětlenou. Odpoledne totiž všichni pracují a bude tam klid pro to, aby se mohli téměř nepozorovaně ubytovat v něm. Avšak projít se městem v tuto dobu bude opravdu náročné. Naproti tomu se západem slunce se krysy sbíhají ke světlu a zásobám a bude v lokále nejvíce lidí. Avšak ve městě bude postupně klid. Ale rozhodnutí stojí na Francisovi ne na něm. 

Chvíli ještě přemýšlí nad vhodnou alternativou. Chtěl namítnout, že by možná bylo opravdu nejlepší ubytovat se v lese, nebo v jiném městě, než vymyslí, co dál. Jestli je pravda to co tvrdí, stačí jedny podplacené oči a jedny chamtivé uši a Francis může skončit na špalku. Nerad by přihlížel k smrti muže, kterého sám poslal do chřtánu chiméry.