|
|
Post by Ali al-Malik on Mar 23, 2017 10:56:52 GMT
„Máte pravdu… dostat se z chudoby a být nahoře má svou cenu. Mě stála moji rodinu…..“ Pokroutím hlavou a posadím se po chvíli do polštářů poblíž jí. „Pár určitě ne… ale abych řekl pravdu. Nikdy jsem žádný z těch předmětů v železné krabičce nepřežil. Říkám jim artefakty zkázy. Většina předmětů chce svoji výživu. Někteří chtějí jen kousek, jiní víc. Vězte, že není jednoduché nakládat s magickými předměty, když víte, co všechno umí. Proto si vybírám a vybírám předměty pro všechny, kteří jejich moc potřebují… ale raději využívám lektvary. „ Zasměju se a pobaveně pokroutím hlavou. „ Mnoho lidí si tu kupují jedny a ty samé. Lektvary energie… zdraví.. síly… rozkoše, ale také potratu… ale mám zdejší kraj rád. Proto jsem se zde usadil. „ Usměji se a hluboce se zahledím do jejích očí. „Ale jak ste sama řekla… máte tu divoké ženy…“ mrknu a podívám se na její ruku z kamenem, kterou opatrně uchopím a začnu po ní něžně přejíždět prsty. „jako samet.“
|
|
|
|
Post by Beatricé on Mar 23, 2017 15:04:17 GMT
Zvednu obočí nechápavě, co bych si strašně přála je, mít svou rodinu , sestru a rodiče u sebe, ale nemůžu jsou mrtví a já sama s mou rodinou složenou ze světských. "Jak to myslíte pane?" Nedovedu si představit, že bych opustila rodinu kvůli bohatství. Když popíše to o předmětech přitakám. "Jsme čarodějka, a svou moc moc nevyužívám právě protože má svou cenu. "Prodáváte štávičky s pramalou mocí jako já...lidé nejsou stavěn na pravou magii a já jsem za to ráda, nehodlám nikomu kdo se nesnaží přivádět štěstí. Jen s těmi potraty to je vyjímka." Spousta šlapek ke mě chodí a taky ty které byly znásilněné, těm pomůžu ráda. A ještě přimíchám něco na impotenci co mají přilít těm co jim to provedli. Sáhne na mou ruku a já zalaám po dechu. "Nápodobně...neuražte se pane, ale mám pocit, že mě svádíte.." Usnmějíi se na něj koketně a položím kámen abych ovinula jednu z elegantních dlouhých paží kolem jeho krku a přitáhla se k jeho tváři tak provokativně blízko jak jen to jde.
|
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Mar 24, 2017 13:14:46 GMT
„Složitý a dlouhý příběh.“ Mrknu a směju se pobaveně. „ nápoje jsou krásná věc… předměty.. a zvířata… tot vše, co mé magie zvládne. Sám pomáhám znásilněným a jiným…. Nemám rád zlo a nepravosti….“ Koketně se jí dál dívám do očí, než natáhnu ruku a pohladím ji po tváři. „ nechtěla byste si dát koupel? Či.. něco trochu dobrého vína…. Nebo snad masáž?“ koketuji s ní a znova blíže k ní přiblížím své rty, ale nespojím je. Opři si čelo o její a dál se neústavně dívám do jejích očí. „ vyše tělo… i chování… všechno je tak nádherné…. Nejspíše si někde zachytím vaší podobu, abych si dnešek pamatoval navěky….“ Šeptám spokojeně, než se zvednu. Chytnu její ruku a jemně ji táhnu k dalším dveřím. „Do těhle místností jsem zatím moc lidí netáhnul….jste jedna z mála…proto budu rád, když s vámi můžu být každý okamžik.“ Zašeptám a spokojeně ji táhnu dál. Byla nádherná. Umělecký kousek…. Přemýšlel jsem, zda ji po dnešku ještě někde uvidím.
|
|
|
|
Post by Beatricé on Mar 25, 2017 19:59:33 GMT
Mávnu ručkou. "Netřeba složitých příběhů pane...nechci vědět ani vaše jméno, chci jen užívat života jako doteď a i vy byste měl..." Netuším zda to dělá jen jsem řekal to co mi tryská z ohnivého nitra jako nekonečná hřejivá bronzová pravda. Cvaknu mu zuby po ruce a zasměji se. "Nepářete se s tím pane...koupel mám ráda, jeslti máte vzácné oleje, pak ráda přijmu ale varuji vás, někdy koušu a škrábu.." cvaknu po něm znovu a pokud neuhne chytnu jeho ret na chvíli do zubů a jemně stisknu, ne bolestivě ale aby to cítil. Nechám se vést omámená orientálním luxusem a usměji se, pořád tvrdí jak jsem jediná, ale nevěřím mu, znám muže, někteří mají pocit, že když mi dají pocit, že jsem jediná budu povolnější, rpavodu je, že je mi to naprosto fuk, tento muž se mi líbí a to je jediný důvod proč zůstávám, dyby se mi nelíbil máloco by mne donutilo zůstat.
|
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Mar 25, 2017 20:26:47 GMT
„škoda moje jméno je hned na vývěsném štítu.“ Zasměju se a kývnu. Sleduji její divokost a cítím zvláštní třes v těle. „ mám i oleje… a pokud chcete kousat… tak můžete...“ nedořeknu to a cítím, jak mi zkousne ret. Pomalu kráčím do dveří, kde mám své ubikace. V nich se nachází menší lázně o jedné vaně a postel. Všude kolem jsou rozmístěné obrazy všeho druhu a také umění. Co je však nejdivnější jsou tři kameny nad postelí, které kolem sebe nemají nic jiného. Na každém kámenu je nějaká rytina. Pomalu přejdu k lázním, do které položím podivný červený kámen. „Chvilku to bude trvat, než se nahřeje…“ Lehkým krokem přejdu jednomu z mála šuplíků odkať vytáhnu víno a rozleju jej do skleniček. Všechno přinesu k lázni. Také přidám celou řadu masážních vonných olejů. „Já byl vždy voda…ikdyž vaše jméno bych znal velmi rád…“ přejdu k ní a polknu. „za vaše jméno…můžete semnou dělat co chcete…cokoliv řeknete….to splním…. Nic víc nic mín.“ Dodám svou nabídku a lehce se nakloním, abych ji mohl pohladit po tváři. „Sličná čarodějko z orientu.“
|
|
|
|
Post by Beatricé on Mar 26, 2017 11:52:28 GMT
"nevšimla jsem si.." řeknu upřímně, zaujala mě ta cingrlata a hudba a omamná vůně. Cítím co s ním dělám, všichni chlapi jsou stejní, usmívám se a protočím se jako divoká kočka. "Pak tedy víte rizika milý pane." Zasměju se zvonivě jako jarní deštík, rozhlížím se kolem, to je tak nádherné, jsem u vytržení, celé je to tak třpytivé, těžké voály a hedvábné gobelíny. Shlédnu co dělá s kameny a založím ruce na prsou. "Nebojíte se následků magie? Kdžy ji zneužíváte v takové míře?" Zeptám se jej podezíravě, každá magie má svou daň i on to říkal. Ale pokud jde o očarované předměty, pak byyl vyrobené k tomu účelu. Zvednu prstík varovně, kdž se ptá na mé jméno. "Ba ne, jména jsou jen označení..." Doslova, protože já jsem Padma, ale říkají mi Beatrice protože jim připomínám někoho. Takže moje jméno ke mě nijak nepřirostlo. "Sličná čarodějka z orientu vám bude muset stačit pane..."
|
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Mar 26, 2017 12:16:51 GMT
„ mám rád rizika…“ Dodávám a prohlížím si artefakty kolem „Drobná magie nepotřebuje tolik energie… člověk očaruje předmět a ten si vezme jen požadovaný kousek energie. Z mých zkušeností vím, že jeden velký předmět, nebo tři malé mě uspí na celý den.. je to zvláštní“ Pousměju se. Lázeň je rozehřátá, tak vyndám kameny. „Mnu dobrá. Nutit vás nemůži sličná čarodějko z orientu. „ kleknu si na koleno a chytnu její pravou ruku, kterou jemně políbím a shlížím k jejím očím. „jste nádherná a živelná… dnes se rád oddám do vašich rukou… sličná čarodějko z orientu.“ Uchechtnu se. Dlouhé oslovení, ale když chce. Budu jí tak oslovovat celým dnem i nocí. Byla tak nádherná a okouzlující. Čím více jsem jí sledoval, tím jsem se na ni cítil závislejší. Ikdyž jsem věděl, že tohle nebude delší vztah, přesto jsem se do ní po hlavě zakoukal.
|
|
|
|
Post by Beatricé on Mar 28, 2017 9:17:58 GMT
"Se mnou nikdy nic není bez rizika." Mrknu na něj hravě a přitakám, stejně nerozumím tomu, jak někdo zjednodušuje život magií natolik, já miluju vůni dřeva když zapálím oheň, bolest prst když brnkám na citár nebo tu křišťálovou svěžest když se omývám vodou z tůně. Ale je fakt, že určitou magii tenhle muž má, hlavně v sobě, jeho snědá pleť je exotická i pro mě především protože sama žiji mezi místními, takže tolik mouřenínů jsem zase neviděla, i když on je spíš arab než mouřenín. Nakloním hlavu zmateně, když poklekne, tohle moc nezažívám, chová se ke mě jako k princezně. Skousnu si ret, nevěda co říci. "Tedy dobře...i když jsem pane , myslela, že já se oddávám do rukou vašich..." Vykroutím se mu a odstoupím asi na dva kroky načež začnu rozvazovat popruh sukénky z barevné látky a ta spadne k mým kotníkům, vystoupím z ní odhalujíc jen nožku s bižuterním náramkem, který cinká. prsty zabloudím k zapínání šněrovačky a pomalu ji sundavám, nejprve podprsník a pak i košilku, která sklouzne z mých sametových ramen.
|
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Mar 28, 2017 10:24:06 GMT
„Toho jsem si vědom.! Sleduji ji, když se odhaluje. Dokonalé a energetické tělo plné svůdnosti a ohně. I onen šperk mi přišel úžasný a krásný. „Dost žen se nechává mužem kočírovati, leč já nehledám to jedno a samé.. hledám nové a nepoznané. Mám toulavou povahu, leč když se mi něco líbí natolik.. dokáži zapustit své kořeny.“ Usmívám se. Sám si nic nesvlékám krom bot. Také šátek si začnu pomalu stahovat a tím odhalovat mé delší vlasy. Ikdyž jsem šátek nosil často, tak vlasy nebyly mastné, jak se mohlo zdát. Uvelebím se do tureckého sedu a prohlížím si ji detailněji. Každý její obrys a vše. „ Vaše tělo je skutku nádherné.. exotické…kdybych řekl, že jste dokonalá, tak bych ice lhal, protože každý máme své zápory, ale přes to všechno jste velmi půvabná žena.“ Dodávám zvonivým hlasem.
|
|
|
|
Post by Beatricé on Mar 30, 2017 20:23:32 GMT
Zasměju se, nebo spíš se rozesměju. "Muž co by mě "ukočíroval " nebo zkrotil se asi ještě nenarodil, asi protože nepotřebuju bejt vedená pane, jsem ráda tak jak jsme, sama za sebe." Usměju se na něj a protočím se, jak mne bohové stvořili před jeho zraky. Nakloním hlavu na stranu. "Děkuji, přesto to není moje zásluha ale matky přírody...měla jsem štěstí že mám alespoň nějaké karty se kterými hrát." Pohladím se po těle, vědomá si toho co to s muži dělává. kývnu na něj. "Vy půjdete do vody oblečený pane?" Zaculím se a se zvonivě hravým smíchem, zvednouc sytou vůni mošusu z vonných lamp kolem, se ponořím do horké vody.
|
|
|
|
Post by Ciaran (Brandon Dubhag) on Mar 30, 2017 20:37:50 GMT
"Jistě to věřím, vás už nic nepřekvapí že?" Povím trochu samolibě, jak jinak kdo ví jak je tahle dáma stará, a můžu jen tušit jak se baví, popravdě to tuším a také tuším to že jsem ted její obětí já, ale otázka je kdo si hraje s kým?
Co se týče toho že jsem upír, neznamená že ctím všechna pravidla, ale tak jako tak se musím pousmát když mi poví že budu prosit o to aby se ze mě napila, v duchu si řeknu, že k tomu nedojde, ale na tváři se mi objeví divoký úsměv. "A až vás poprosím, tak mi to to přání splníte?" Olíznu si jazykem špičák a mrknu na ní. "Na vaše slova nejde zapomenout.... ale uvidíme."
O tom že ve mě čte pochybuji, málo kdo probudí můj kamenný výraz a když, tak jen když sám chci a mám svým výrazem něco v úmyslu, jediný případ kdyby mě mohla vidět zjihnout, je na slunci, či ze zvířat, to první by mě zabilo, to druhé může potvrdit můj kůn, Kráska, je to pěkná mrcha, ale stejně mě vždy rozesměje.
Když mi přeci jen nabídne práci, tak se slabě pousměji, nečekal jsem to, vlastně nevím jestli tu práci chci, ale proč ne u téhle....téhle Lady to bude jistě zajímavé. "Jak je libo." Vstanu zaplatím za sebe, jen za sebe a postavím se se svou obří výškou za Angeliku. "Můžeme vyrazit."
|
|
|
|
Post by Angelique DuPlessis DeBelliere on Mar 30, 2017 20:45:19 GMT
Pokrčím elegantně rameny. "Abych tak řekla, je velmi nepravděpodobné , že by mne někdo či něco překvapilo..." Respektive je jen málo , velmi málo věcí, které jsem nezažila. Vím,, že si myslí, že si se mnou hraje, ale minimálně máme pěkně rovnoměrně rozvržené karty, ač já si o sobě vždy myslím že mám navrch ať je to v jakékoliv situaci. "Až budete prosit, tak v té situaci bude velmi..vhodné vám to přání splnit..." Povím tajemně a jen já asi vím jak to myslím. Ale nechám mu prostor pro fantazii. Přitakám na jeho slova o tom jak má slova nelze zapomenout a napiji se dalšího doušku lahodného moku. Dopijeme a on zaplatí, dobře, body k dobru, zažila jsem i takové co za sebe nechají platit, já odcházím bez placení, mám tu předplaceno jinak, hostinská ví. Zvednu se, vypadajíc velmi křehce a drobně na pohled oproti jeho masivní postavě. Usměji se, jeho tělo je impozantní a já bych jej jednou velmi ráda spatřila ve své celé kráse. Zda-li pak je tak impozantní v místech, která ženy zajímají nejvíce? Kdo ví, ale věřím, že to brzy uvidím. "Tedy pojďme..." Zavěsím se do něj, pokud se nechá a vedu nás směrem k mému kočáru ,který již v tuto hodinu halí rouška tmy.
|
|
|
|
Post by Ciaran (Brandon Dubhag) on Mar 30, 2017 21:20:27 GMT
"Myslím že je v tom určitá výhoda, že vás nic nepřekvapí." Rozhodně je to výhoda, ale trochu fádní výhoda někdy, možná kdyby jsem byl člověk, nebo upír nováček, co ještě neovládá svůj hlad a který by k ní vzhlížel jako k bohyni, bylo by to jistě jiné, zábavnější, alespoň pro ní, ale takhle jsme si rovni,i když na první pohled já jsem otrhaný žoldák co bude milostpaní kydat ve stájích hnůj, ale stejně nepřiznám to že jsem pod ní, mužské ego či jenom ego, nebo ta má nezkrotná povaha, ze mě bude vždy dělat toho nadřazenějšího, i když pro ní budu pracovat. Třeba jako to s tím placením, hodně mužů by ji pozvalo, ale já ne, já to nemám zapotřebí.
Jinak na téma prosení a neprosení jsem se již nevyjadřoval, ještě se uvidí kdo bude prosit Lady Angelique, ale já neprosím už od přírody.
Křehce? Ach na první pohled jistě, je to celkem roztomilé, ale tak vypadá skoro každá žena oproti mě, ale hodně jich mělo takového ducha, že ani ne okamžik mě nenapadlo je považovat a křehké.
Všimnu si jejího pohledu, ale nijak na to nereaguji, mám na tváři stejně nepronikavý výraz jako většinu času a moje oči jí obezřetně pozorují, když se mě chytá. Pro jednou se nechám chytnou za rameno a pomohu jí ven, pak byla věc číslo dvě, kočár. V duchu jsem si řekl, jestli to myslí vážně, že mám jed v tomhle, ale nakonec jsem jí následoval i tam. "S kolika lidmi budu u vás pracovat Lady Angelique? At vím kdo je žádaný a kdo ne." Jak v té hospodě tak i trohu v tom kočáru jsem spíě vypadal jako její osobní strážce a kdybych měl já sám sídlo. (Což možná mám....) tak nestrpím nezvané hosty a mnohdy by se mohlo stát, že nevyjdou živý a já jsem přeci žoldák a zabíjím na přání.
|
|
|
|
Post by Angelique DuPlessis DeBelliere on Mar 30, 2017 21:29:49 GMT
"Ale jistě, jinak o tom ani neuvažuji, celý můj život je jedna velká spokojená sbírka informací." Zasměji se, jak jinak, nandám si rukavičky, které mi kryjí sněhově bílé prsty. Jsem pyšná na zkušenosti a poznatky v oblasti lidské psyché, které jsem nabyla za dobu mého života. I přes nedostatek překvapení ne vždy je to nutně nuda. Naopak, co znám mohu prohlubovat. Nehledím na to, jak mne vidí on, možná jako slabou, ale já sam vím, že taková nejsem, vím jakou osobností jsem, a také, že urazit mne nebo přemoci není tak snadné jak by se mohlo zdát. Pomůže mi do kočáru a já kývnutím poděkuji, sednu si a zkřížím nožky pod sebou jako správná dáma. "S obyvateli vás seznámí má služebná...já se o takové podružnosti nestarám...stejně mi každý dříve či později zobe z ruky..díky..." ukáži na tepnu na krku, moje kousání je na mne vytvoří po čase závislými. "Ale jeden muž je mým hostem, ne zaměstnancem ale hostem, tedy nabývá všech pravomocí a výhod jako já...jeho jméno je Korialstarz...bydlí v levém křídle...ostatní jsou služebnictvem.." řeknu mu alespoń pro zjednodušení.
|
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Apr 2, 2017 17:38:37 GMT
„Vtom máte pravdu… oheň se nedá zkrotit.“ Beze slova ji dál sleduji, než jedním pohybem stáhnu tuniku. Moje odhalená hruď byla na muže celkem holá, ikdyž ne tolik, abych vypadal jako puberťák, spíše udržovanější. Stáhnu si i kalhoty a boty a zbyde prostý hadr, který využívám jako spodní prádlo. I ten však jedním pohybem padá k zemi. Odhaluje moji chloubu, která byla také obstojná a udržovaná, kvůli jejímu provokování už celkem při síle. Moje tělo vonělo vonným olejem a já se pomalu blížil k ní. Pomalu se vnořím do lázně proti ní. „Máte pravdu… matka příroda na vás v ničem nešetřila… nádherné gazelí nohy. Opálená krásná hruď… ruky jako ze sametu… a obličej poloboha.“ Dám hlavu na stranu. Užívám si onu vodu i ten výhled.
|
|
