Podhradí

J8 už se o to přestala zajímat, proč? Děsí mě to, představte si to, jste stejnej jako někdo před vámi, je to divný a ujetý a já se toho obávám, nechci aby to tak bylo ale zároven se nad tím nehodlám furt rozčilovat, proto už slyším njak na PAdmu tak na Beatrici. "To chápu Ramiro..." Oslovím ho křestním jménem stejně jako já vyžaduju od něj. Po vystoupení se u něj zatavím s pohledem do jeho očí a usmívám se, je to ztepilý muž velmi pohledný a hgalantní, jedná se mnou jako s princeznou,, líbí se mi i bez faktu kým je. Schovává se a má k tomu důvody, no to že má království to asi nebude, takže bohatství z něj stejně nekouká, tudíž mě snad ani neosočí ze zlatokopectví když se o něj zajímám. "Děkujeme velmi Ramiro..." Ukloním se , položím před ním klobouk a udělám stojku, při které si pomalu položím nohy vedle hlavy, takže na něj koukám mezi svými koleny, ostatní se roztleskají a už slyším jak cinkají mince co přibývají do klobouku. Vydělali jsme dost, a to je dobře, potřebujeme na režii další měsíc, "Díky, díky vám obecenstvo, těšte se pozítří zase v ten samý čas...možná ukážu i víc než tyhle triky..." mrknu po mužích a pak se dav začne rozcházet. Předám klobouk šéfovi a vezmu si pár měďáků na pivo. "Přijmeš mou skromnou společnost Ramiro?" zeptám se ho a mrknu k němu.

Nemám potřebu se rýpat v jeho minulsoti, proč taky. Nezajímá mě to. Jde o to jaký je teď každý má minulost ale záleží na přítomnosti a tou formujeme budoucnost, tak nějak to říkávala maminka. A tak se toho snažím držet i když to dost možná říkala jinak jen jsem byla moc malá na to abych to nějak pobrala. Jeho reakce na moje malé kousky se mi líbí a usměju se. Přitakám k němu a zavěsím se do něj jako dáma. "Co tamhle...je teplá noc, medovina s pivem pod hvězdami bude lepší než začouzená putyka..." Ukážu na stánek venku, který si otevřel někdo místní využiv situace, kdy se konají naše vystoupení a věda, že lidé zde budou mít žízeň.

Zvednu hrdě hlavu, díky svéneobvyklé výčce jsme poměrně majestátní pár, nebo´t on je urostlý a velmi vysoký a já jsem také velmi vysoká a útlá jako gazela. Jen je bna mě znát moje šibalské já , zatímco z něj sálá tak trochu jiná energie, ušlechtilá a zraněná. CO se mu stalo, že nechce býti princem, kterým se narodil? Přeci jen má zvědavost trochu pracuje. Už už mu chci vyplísnit, za to jak mě oslovil ale on se opraví a já spokojeně přikývnu. Objedná a já se umsěji, to víte, my kejklíři moc peněz nemáme a když mě někdo pozve je to pro mě možnost ušetření. nejsem prospěchářka..nebo možná trochu ano, ale díky tomu jak jsem byla nucená žít e není čemu divit. "Na vaše Ramiro!" Zvednu korbel a ťuknu si s ním, začnu pít sladké pitivo, které chutná jako nebe. Piju a piju a pak si všimnu jeho pohledu. "No co.." pokrčím rameny. "I holky umějí pít..." Zasměju se a setřu si pěnu ze rtů, spokojený úsměv a jiskřivé oči hledí na něj. Bože je to krásný chlap...

Culím se, naučila jsem se pít když jsem dělala kurtizánu, protože tehdy noci byly naprosto nesnesitelné a dny ještě nesnesitelnější, s hlavou vyprázdněnou alkoholem to tehdy šlo snášet mnohem líp. "Jo? To já mám ráda když se mi trochu motá hlava a všechno kolem vypadá růžové a ..je to dobré na pleť a na žaludek." No co ve středověku se až tolik o škodlivosti pití nevědělo a naopak mnohdy bylo bezpečnější pít alkohol než čistou vodu, která mohla nosit zárodky dýmějového moru. Ach a je tu procházka, skousnu si rtík, vím, jak takové procházky končí a popravdě s ním, se mi to moc líbí, představa že mě sevře v těch velikých rukách, má tak upřímné oči, skoro si čříkám zda nené škoda že muž jako on nmůže zakotvit se ženou jako já ale já vím kam patřím a tak zaženu chmury a odpovím s úsměvem. "Moc moc ráda Ramiro...." Zavrtím hlavou když mu vložím ruku do jeho a on začne o tom že je mi zavázán. "Nechci protože byste udělal to samé, je to přirozené pomoct někomu v nouzi..možná jsem kejklířka, možná někdy svedu muže pro zaopatření a pro přežití , možná jsem už párkrát ukradla slepici abychom měli co jíst, ale mám svou čest a vím co je správné...a tohle bylo správné...ta ..cesta kterou se to stalo..mi správná nepřišla...neovládám to a chci na to zapomenout..." Stisknu mu ruku a přitočím se k němu. "S tebou ..dnes večer chci myslet jen na hezké věci..hm?" Zašeptám a pohladím jej snědou rukou po tváři, téměř si hledéme z očí do očí díky naší skorem stejné výšce a to je moc příjemné.

Já to zase miluju je to takovej ten stav kdy jsem volná jako pták a naprosto bezstarostná. "Nechápu ale respektuju to Ramiro..." Ujistím ho, konečně kdo jsem abych soudila cizí rozhodnutí. Podívá se na naše ruce a nevypadá, že by mu moje důvěrnost vadila, přitočím se k němu a dívám se mu d oočí, alkohol působí , že jsem odvážnější s uvolněná a on se mi moc moc líbí. pootevřu ústa když mne podpoří chová se tak galantně a tím mne velmi naklání na svou stranu, já obyčejná holka co dělávala kurtizánu je tu s princem, ač v utajení a ten se k ní chová galantně a projevuje jí podporu, i když by nemusel neboť sám vidí, že cestu k její posteli má dnes téměř jistou. Nezvyklé... na muže...na šlechtice. "Nevím zda to chci naučit Ramiro...moc mi to připomíná minulst na kteoru chci zapomenout..." Zašeptám k němu a usměji se natáhnu se k  jeho uchu a zašeptám. "Jsem neobyčejná jen tak, nepotřebuju k tomu být čarodějka..." pak se odtáhnu a nepouštějíc jeho ruku přitakám. "Veď mě..."

Přitakám k němu a protočím se kolem dokola rozverně. "Každému co jeho jest...tak se to myslím říká , ne?" Uculím se k němu když mě řitiskne k sobě a skousnu si rtík. Jemně se otřu o jeho tvář a pohladím jej po ní. "Na co myslíš Ramiro...nech přemýšlení na zítra, dnes dělej jen to co chceš..too co se ti líbí hm?" Podívám se k němu, mnozí by o mě řekli..běhna, poběhlice...a co? Má mne to snad zajímat? Mám se snad kát za to, že se mi líbí společnost krásného muže a jemu ta má? Ani za nic to přenechám jeptiškám. "nechme mou minulost Ramiro...jsou věci, které mě děsí v nočních můrách...zemřela mi celá rodina v plamenech...to je vše co chci říct..." Polnu a sklopím oči, dodnes nevím , zda já nebyla důvodem požáru, já a moje schopnosti, které jsem neovládala. Proto jsem je od té doby potlačila a nechci je využívat, chci zapomenout , že vůbec jsou. Konečně přestane mít starosti, alespoň na chvíli a vyrazíme společně pryč. Těším se co bude dál, nejraději bych jej zatáhla do boční uličky a tam mu ukázala jak šokovné mohou být kejklířky, nicméně nejsem až taková, nechci ho zdiskreditovat. "Mám v maringotce výbornou pálenku." Zmíním se mimochodem. "Ale ty vlastně příliš nepiješ že?" Zvednu k němu srnčí hluboké černé oči a nakloním hlavu na stranu,

Usmívám se také, ne , že by to u mojí osoby bylo tak nezvyklý, přeci jen usmívám se neustále, je to lepší než se mračit. Navíc se vás pak nikod na nic neptá, nejsem zvyklá se někomu vyplakávat na rameni. Nakloním hlavu na stranu a vydechnu smyslně, když poví, že si není jistý, zda jsou to dobré věci na které myslí. Olíznu si jemně ret a když se začne omlouvat položím mu prst na rty a zvednu obočí. "Nedotknul jste se mě Ramiro...tedy...možná v tom je nyní ten problém." Uculím se na něj když mi nahraje na dvojsmysl a přiblížím se k němu. Když odsouhlasí můj nápad, srdce mi poposkočí, přeci jen tento muž nenechá uniknout příležitost a to je dobře. Je to muž, měl by se za to přestat stydět. A jaký je to muž, nemohu se zbavit pocitu, že mne ochromená fasinací až z něj sundám oblečení, klid Padmo, už to přeháníš, není jen kus masa...ne to není je hodný a ctnostný, vydechnu potiše ale stále se usmívám, ano s muži jako je on já nezakotvím, takoví by ženu mé nátury nechtěli. Je to škoda ale je to i přirozené. "Moje maringotka je čistá, krásná...mám ji ráda je výtvorem mě, vše od záclonek po peřiny jsem si dělala sama, z kousků látek, možná to na tebe bude až moc barevné, ale...co už..." Mrknu na něj. Otevřu pusu nadšeně, když na mě mrkne a uculím se, začnu pohybovat boky v rytmu hudby v mé hlavě a vedu jej za ruku, občas jej pustím abych se protočila. Nakonec skončíme v našem táboře a já jej představím mé maringotce. "Vítej v mém království Ramiro, není velké ani bohaté, ale jsem to já.." Vstoupíme do karavanu, který je středně veliký ozdobený záclonkami, korálky, pestrobarevnými látkami a voní jako orientální karavana. Hřebíčkem, skořicí, kardamonem...