Hlavní linie + čistka

Zasměji se a mrknu na něj se skousnutým rtem. "Nejste troškař Williame je to tak? Nedoporučuji ochutnávat krev čarodějek...ta je tolik omamná, ž esi upíra čarodějka dokáže podmanit a zotročit, tak jako to my děláme s lidmi..." povím mu. "A upíří krev..to je zase jiná pohádka, to je..řekněme, zcela intimní akt, nenasytí tělo ale duši a ..." kývnu k jeho klínu. "Jestli mi rozumíte..." mrknu na něj. Vezmu jeho ruku ajemným tlakem mu ukáži aby šel se mnou. "Tady, tady je místo, kde krev  teče nejlépe, a pak stehenní žíla ale tu doporučuji pouze u žen nebo u milenců." Přeci jen u špinavého chlapa to není nejlákavější pohled. "POjď nasaj do nosu tu vůni a pak se jemně zakousni, pomalu, jen pomalu saj, ten rozdíl bude tak veliký, že tě to může omámit, ale jsem tu abych tě zastavila..."

Oplatil jsem jí ten pobavený škleb, kterým jsem jí dal jasně najevo, že jsem si moc dobře vědom svého dětinského chování. "To se ti na mě, ale přeci líbí." Sebejistě jsem na ni mrkl a úsměv se mi zkroutil k jedné straně, když jsem se nahlas krátce zasmál. Bylo to jasné provokování a snad bych se dal i na úprk, tak jak to dělávají právě malý kluci, ale držel jsem nám jídlo.
Ta moje nešťastná slova ohledně vlasů, kterými mě překvapila, Emmeline vcelku rozhodila, což jsem vážně nechtěl. Rychle jsem to uvedl na pravou míru, neboť jí očka zvlhla od slz a já nechtěl být příčinou jejího smutku. Mé vysvětlení jí tvář naštěstì rozjasnilo. "Chápu." Pousmál jsem se a pokračoval ke stanu, kde jsme usadili a pustili do jídla.
Oba jsme se cpali jako bychom nejedli půl roku. Nenápadně jsem Emm pozoroval, zatímco jsem do sebe ládoval lžíci za lžící. Byla rozkošná, když se nestyděla a ukázala zdravou chuť k jídlu. Když jsem na ni po chvíli pohlédl s výmluvným výrazem, mávla na mě rukou, aby mi tím dala najevo, že jí nevadí jak jím. Nad jejími slovy jsem se ovšem uchechtl, to jak změkčila to hanlivé slovo, které do jejích úst vůbec nesedělo, bylo srandovní. "Vůbec ne, spíš jako hladová divoká kočka." Namítl jsem mezi sousty, zatímco ona dojedla polévku a misku odložila na zem kousek od sebe. Vypadala teď mnohem spokojeněji, což mě těšilo. I mě bylo dobře, když jsem měl plné břicho a především Emm u sebe. V klidu jsem dojedl, ač to nebylo jídlo, které by mě nějak zvlášt zasitilo... vlk uvnitř mě toužil po něčem lepším, ale lidské já bylo spokojené. Ve chvíli, kdy jsem odložil misku, překvapeně jsem hekl a nečekaně se ocitl zády na zemi. Emmeline mi skočila kolem krku a povalila mě, takže teď spočívala nade mnou. Chytl jsem ji instinktivně dlaněmi v pase a zasmál se. Její tichá slova mi vykouzlila úsměv na rtech a já se jí zahleděl do očí. "Ty mě víc." Zašeptal jsem v odpověď a přetočil ji napůl pod sebe, načež jsem ji jemně, ale hladově políbil. Konečně jsem ji měl u sebe.

   Již se skoro napije, držím jej a čekám, abych zasáhhla pokud by chtěl muže zabít, o to tu nestojím, nechci začít hon na upíry v jediném domově kde máme trochu klid aniž bychom se museli schovávat. Pak ale seskočí a začne mlýt nesmysly. Usměji se na drožku a políbím jej. "Děkuji ti..." zašeptám a pošlu jej zpět domů. Pak si očistím límec od kazajky a přejdu pomalu k Williamovi. "Jsem podle tebe zrůda?" Zamrkám očima a v nich se objeví slzy. "Myslíš, že jsem si to vybrala? Nikoliv, ale než abych se neovládala a zabíjela z urputného hladu, naučila jsem se jak na to, abych nemusela ubližovat ..jim ani sobě...pokud mě toto činí zrůdou, pak ať...ale ty...ty jednou zabiješ a bude to někdo koho velmi miluješ, protože ta touha je největší...a ty se nebudeš schopen hlady ovládat, již nyní pomalu umíráš..." syknu k němu s ublížeností v hlase.

  Škoda, že nevidí upírku, jsem upírka, hrdá a velmi spokojená upírka, znalá lidské i upíří psyché, což mi nahráva v můj prospěch. Díky tomu jsem přežila dlouhá staletí. Umím kohokoliv vmanipulovat kam chci, jen tím, že dobře přečtu co na něj platí, v jeho případě to nebyla logika, ač je očividná, on má slabost pro ženy, nevinné laně. Poté se ale zachová jako zvíře, syknu lehce, chudák farmář bude mít pěknou dobu ranku na krku. Jdu k nim a jemně avšak pevně odstrčím Williama od muže. "Poprvé a tak nenasytný..." usměji se k němu a odvedu jej z vozu. Muž je dosti oslabený a vážně by to nemusel přežít. Ošetřila jsem mu ránu na krku elixírem co mám od čarodějky a poté jej chytnu. "Dýchej..v klidu, první minuty budou těžké, než se ti vyjasní mysl, soustřeď se na můj hlas.


  

Přikývnu k němu. "Lady Angelique...de Plessis de Belliere..." Představím se mu i s titulem. Ztuhnu lehce kdžy men obejme a poplácám jej po zádech, usměji se, nejsem zvyklá na takováto objetí, jsem zvyklá na objetí, milenecká toužebná ale ne na takováto. "Nemáte zač, sloužím tím nejen vám ale i sobě a Ingwirthu, nikdo nepotřebuje slabého vyhládého a nebezpečného upíra..představte si, co by s vámi udělala válka, bitva při které poteče krev proudem...v tu chvíli hladový upír nepřemýšlí zda pije z nepřítele nebo svého lidu..." Ujistím jej.

   "Děkuji Williame..." odvětím na jeho lichotku s úsměvem. Nakloním lehce hlavu na stranu, tím se vždy odhalí má útlá šíje a vypadám zranitelně a eroticky zároveň, jsem zvyklá takto jednat, většinou tak dokáži za zlomek času to co chci. Sleduji jej jak na něj působí krev, vypadá, že cítí i nepřátele, kteří nejsou poblíž, zvykne si, já momentálně poslouchám muže hovořící kilometr daleko u ohně v lese. Jeho dotaz nechám bez povšimnutí, já se nechala proměnit zcela dobrovolně, mou první láskou. Usměji se. "Budu ráda, když budete po mém boku v bitvě Williame..." Vyslovím své přání.

   "Ale my nebojujme o svobodu ale za ni...nezapomínej." Je to důležité já svobodu mám nikdy jsem si ji nenechala vzít je to pro mě nejdůležitější ze všeho, nikdy bych ani na moment nepřipustila, že bych o ni přišla. POkrčím rameny. "Nemusíme se, ale nemám potřebu je lovit nebo tak...tady ani nemohu, tudíž..." zavrtím hlavou nechápavě, aby mi osvětlil kam tím míří. Někteří vlkodlaci jsou dokonce dobrými milenci. Opřu se o strom a zamyslím se. "Po smrti mé matky jsem potkala jednoho muže, byl upír a ten mne proměnil..." Vysvětlím ale nijak nerozšiřuju to co říkám. "A vy Williame?"