Hlavní linie + čistka

Válečný stav, miluji válku, ale necestoval jsem s celou skupinou, jel jsem sám před nimi nebo za nimi podle toho jak se mi to hodilo a jak mě otravovali poslouchat ostatní šramot v táboře, ale jednou jsem se přikradl dovnitř, občas člověk zatouží po společnosti a proč si nevybrat za společnost samotnou královnu? Párkrát jsem jí zahlédl, ale nikdy jsem s ní nemluvil.
A já chci vědět kdo nás vede do války, ano budu bojovat, ale chci vědět za koho a je také pravda, že je to žena a tak má určité pochybnosti.
Došel jsem před její stan a pohlédl na její tváře. "Puste mne dovnitř, mám něco důležitého pro vaší královnu. " Oni že ne že mě nepustí, že královna nechce být rušena a tak se jen chladně pousměji. "Vážně mě chcete zastrašit tím že vytáhnete zbraně," Vytáhnu na ně tesáky a propaluji stan očima. "Jasmíno?"

Ze stanu vyleze usměvavá milá dívka a trochu na mě mžourá, jistě královna, jak jinak než královna? Kamenným výrazem si jí prohlédnu a kývnu směrem dovnitř stanu. Nikdy jsem nebyl kdo ví jak zdvořilí a když mám někoho uznat, tak ho musím poznat, já sám byl vůdcem kmene a ještě předtím jsem vyrůstal s vlky. "Spíš si myslím že potřebuješ ty mne." Jedno jestli mi dá svolení nebo ne vejdu dovnitř stanu a posadím se abych trochu vyrovnal rozdíl mezi námi. "Já neznám tebe, ty neznáš mě, pro začátek by bylo dobré smířit se s tím že se respektujeme, ale abych neodbočil od tématu jsem velice přímí člověk a myslím to staletí co jsem rpožil a probojoval bych ti mohl nabídnout své žoldnéřské služby a zkušenosti ve válkách."

Jemně jsem prsty přejel kolem jejího pupíku a pak s nimi vklouzl rovnou do její jeskyňky. Párkrát jsem lehce rty políbil její bradavky a pak je začal zlehka a semtam plně cucat. Pohled na její nádherné tělo bylo naprosto ohromující a já se jen plně oddával pohledu na tak přenádhernou ženu. Beatricie mi nádherně vzdychala a hekala přímo do mého ucha. Najednou jsem začal cítit touhu po její krvi a vášeň se mi smísila s hormony. Hleděl jsem upřeně na její krk, ale vynahradil jsem si to a nakonec jsem jí svlíkl do naha a vjel do ní. Tak zvláštně se mi ulevilo, ale přesto jsem mezitím stále více přirážel svými boky. Oči se mi rozzářili a já využil plně Beatricinu oddanost, přičemž jsem ji zvedl a držel v náruči a dál narážel.

Změnil se v doslovné zvíře, lhala bych, říci, že se mi to nelíbilo, podmanil si mě a já sotva dýchala jak prudce do mě vnikl. Vykřikla jsem, když zrychlil a když mě zvedl objala jsem jej a snažila se mu přirážet vstříc, nehty jsem mu zarývala do ramenou až jsem mu udělala krvavé šrámy. "Williame..." vydechnu a položím mu hlavu na rameno. Moje rtělo se otřásá prudkými a silnými nárazy jeho těla, je to neskutečníé, nikdy jsem nezažila takovou sílu, skoro jakoby mu nedoházelo že nejsem sama upírka a mé křehké tělo nevydrží vše, ale působil mi takovou rozkoš, že netrvalo dlouho a já vyvrcholila prudce a hlasitě. Propnula jsem se do luku a svírala se tak, že to musel znatelně cítit. Moje tělo zvláčnělo a já se mu podívala do očí, kde se zračila touha. "Jso tak plný síly.." zasténám lehce.

   Nakloním hlavu na stranu a dívám se mu do očí. "Brandone, vážím si tvé upřímnosti, ale obávám se, že mne ani mou historii neznáš ani z desetiny, neviním tě, nezná ji nikdo a tak je to v pořádku." To, že je mi defact tisíc let, má duše zažila několik stovek generací, to je bezpředmětné, neboť nyní jde o to být tu tady a teď. "Jsem mírová královna, a nehodlám vés vojsko ani určovat strategii, mám zkušené generály, kteří se o strategii starají." Ujistím jej. "Ano, byli, stejně jako jsou dodnes všude kolem, nevím kam tím míříte, moc dobře musíte vědět, že království Ingwirth je pro bytosti bezpčným útočištěm, zatímco v nedalekých královstvích jsou pronásledováni." Začínal mě unavovat, nemám ráda mužské egoisty, tedy..již nemám, jednoho jsme milovala a ten mne i Ingwirth opustil. Usměji se lehce a zavrtím hlavou. "Nikdo z mého lidu nevidí mé trápení jen naději..." ujistím jej neboť jediné místo kde se mohu uvolnit je zde. Vstanu a upiji z vína. "Brandone...nevím zda jste sir, či měšťan, nevím proč jste přišel, jsem velmi unavená, byla bych ráda abyste mi pověděl, co po mne chcete...ráda pomůu všem obyvatelům Ingwirth holdu, proto se vás ptám, budete bojovat za království? Protože pokud ne, tak vás tu nikdo nedrží. Nebojujeme z apeníze ale za svobodu a suverenitu, nebereme žoldáky...bereme vojáky, lidi, kterým jde o to za co bojují, protože žoldák přejde pro pár grošů na jinou stranu...kde tedy stojíte vy?" zeptám se jej, nakloním hlavu na stranu a mé černé vlasy mi spadnou do tváře, je mi skorem třicet ale vypadám jako dívenka, bledá, štíhlá a křehká, přesto nejsem bezbranná.

Podívám se jí do očí s lehce úsměvným výrazem. Pak ji pohladím po tváři a řeknu
"Bylo jich strašně mnoho, ale nikdy jsem nebyl v plné síle... Jsem silně oslabený a i tak přežívám. Nevím co by se stalo, kdybych ochutnal čerstvou krev." Podívám se okolo sebe a pak ji políbím na hlavu. "Ta nejhorší bitva bude tahle... Nikdy jsem nebojoval v bitvě za království. Předtím to byl rozzuřený dav, pár vojáků a jednou jsem zabil čarodějku co byla příliš nakloněná temné magii. Odpornost..." Když to dořeknu kouknu na svou jizvu na hrudi. Byla jasně poznat, že je z ostří nějaké čepele. "Jsi první čarodějka co nenávidím... Ale nemodlím se ani k vašim bohům, nebo tak... Věřím jen v sám sebe" pousměju se a přejedu ji dlaní po krku. Nikdy jsem neměl čerstvou, ale nechci aby to dopadlo pro někoho zle. Pohladím ji a políbím ji, přičemž sjedu rukou na její zadek, který sevřu silně.
"Možná krev budu potřebovat. Jak to mají upíří s první čerstvou krví? Co se s námi stane?" Kouknu na ni zaujatě s myšlenkami plných ní.

Sundám z nás deky a vstanu. Otočím se na ni s kamenným výrazem opět.
"Musím něco vyřídit..."
Najdu svoji zbroj a začnu se oblékat, ale pohled z jejího nádherného těla nejde spustit. Ladné křivky, které má jen dáma z nebes. Vezmu oba své meče a připevním je ke svým zádům. Opět cítím tu tíhu toho všeho co mám na sobě a cítím jaký jsem oslabený. Pohlédnu na ni, kdy k ní dojdu a lehce prsty projedu pomaloučku po celém jejím těle, kdy se zastavím na prsou, které lehce pohladím, sevřu a pak ji vášnivě políbím. Tolik se mi od ní nechce, ale povinnost volá. Uculím se po polibku a ještě se napiju sklenky čisté vody. Je to jakobych nachcal do svých úst. Nechutné, ale dodá mi to letmý oocit osvěžení. Otřu si pusu a mé oči jsou zase v pořádku.
"Kdybych se vrátil a nebyla si tady, nebo se nevrátil vůbec. Bylo krásné s tebou sdílet lože Beatricie." Usměju se na ni a popotáhnu si z dýmky. Přičemž pak projedu po strništi.
"Zůstaň silná tak jako si byla semnou teďka"