|
|
Okolí
May 22, 2018 13:32:28 GMT
Post by Shéróé Tabárí on May 22, 2018 13:32:28 GMT
Už od pohledu mu bylo zřejmé, že tohle děvče to s muži umí. Vlastně, i kdyby neuměla, její vzhled dokázal vynahradit vše. Jeho však spíše než její ženskost momentálně zaujal její původ. Na to, aby tonul v krásách opačného pohlaví měl času dost. Nikterak, že by byl přesycen, ale dokázal najít mnohdy i cennější vlastnosti. Naslouchal jejím slůvkům, která mimo jiné vyjadřovala i úctu. A přitom byl stejným druhem, jako ona. Teda, téměř. Natáhl ruku po boku koně, odkud dívka nasedala, aby se do sedla nevyhazovala z bolavé nohy. Jako by vlastně vůbec nevnímal, co říkala. "Nasedej." Dodal jen s nenápadným úsměvem a pomohl ji nahoru, pakliže se ruky chytila. Kůň natočil poslušně uši k svému pánu a na jeho pokyny se otočil směrem k městu. Stejně klidným krokem se vydal v cestu.
"Jezdíš ráda na koni?" Zeptal se po chvíli a sledoval stoupající měsíc, který se zanedlouho stal jediným zdrojem světla na cestě lesem. Jediný, kdo viděl stále více než strašidelné obrysy stromů ve svitu luny, byl právě Shéroé. Svou vyjížďku si teď náramně užíval. Noční vzduch, jeho chlad, zvuky, vůně a celé to ponuré vzezření. Navíc mu za zády tepala horká a svůdná krev, která všemu dodávala na kouzlu. Přesto však ani nepomýšlel na to, že by oné krve ochutnal. Pokušení však bylo velké.
"A nemáš strach? Vracet se lesem v noci? Sama? S cizincem?" Ozval se jeho hlas znovu, když si znovu uvědomil, jak tmu musí prožívat i jiní tvorové. Kůň občasně klopýtl o větev, a ačkoliv měl ve svého pána důvěru, bylo na něm znát rozrušení z každého okolního zvuku.
|
|
|
|
Okolí
May 25, 2018 16:17:31 GMT
Post by William Shakespear on May 25, 2018 16:17:31 GMT
Procházel jsem lesem, přičemž jsem dělal svou obvyklou hlídku. Hlavou mi běželo spousty myšlenek, přičemž jsem myslel hlavně na jedno. Jak je možné, že jsem stále naživu? A jak vlastně žít dál. Dny za dnem ubíhali a nedalo se myslet na nic jiného. Opřel jsem se tentokrát o kmen stromu, přičemž jsem si vytáhnul dýmku a popotáhnul z ní. Lehký kouř, který ze mě vyšel mi dodával uklidňující pocit. ''Co tu dělat takhle sám?'' zamyslím se, protože mě už ty opakující se dny unavovali.
|
|
|
|
Okolí
May 25, 2018 19:57:38 GMT
Post by William Archer de Cross on May 25, 2018 19:57:38 GMT
Procházel jsem se ve vlčí podobě po lese, vlastně jsem byl původně na lovu, ale něco si získalo mou pozornost. Emme se stále ještě uzdravovala se zraněním z bitvy, navštívil jsem jí dnes večer po službě, už jí naštěstí bylo lépe. Nyní si mé vlčí já užívalo volnosti. Bylo to uvolňující, opět cítit pod tlapami lesní půdu a vdechovat všechny pachy. Tedy dokud mi do čumáku nepronikl ostrý pach kouře a tabáku. Štípal a otupoval můj čich. Nevrle jsem zavrčel a vydal se po pachu za jeho zdrojem. Tiše jsem našlapoval mezi větvičkami, dokud jsem nespatřil muže opřeného o kmen stromu. Přikrčil jsem se a kus ještě pomalu přiblížil, ale vzápětí jsem se muži ukázal, nepokoušejíc se zkrývat, neboť mi jeho pach jasně řekl, že není člověk.
|
|
|
|
Okolí
Jun 5, 2018 5:46:34 GMT
Post by Beatricé on Jun 5, 2018 5:46:34 GMT
Nepopírala jsem svou koketní náturu a byla jsem na ni pyšná, někdy jsem byla centem pomluv ale jak se říká, vezmi svou slabinu , udělej si z ní přednost a nikdo přes takovou obranu nepronikne. Uculím se a z pukrlete natáhnu ruku přímo k němu, vyhoupnouc se do sedla jako gazela, jen s jemným syknutím když se opřu o pořezanou nohu. Přitakám na jeho otázku a obejmu ho kolem pasu abych nespadla z koně a možná i trochu provokativně. "Moc ráda jezdím na koni.." Zašeptám mu do ucha s uculením a zasměji se. Myslela jsem to reálně, koně jsou nádherná stvoření, ale možná v tom byl i nepatrný netaktní dvojsmysl. Pak se usadím a sleduji okolí které se míhá kolem s nádherou noční přírody, která je má oblíbená, ráda si hraju s ohni, však také dělám ohnivé představení pro diváctvo. "Měla bych mít strach pane? Peníze nemám...nevinná ji nejsem...co byste si na mě mohl tak vzít..." Zasměji se za jeho uchem zvonivým sametově podmanivým smíchem. "A vy? Nebojíte se nabrat cestující v této šeré noci?" Zeptám se jej, konečně, mohla bych být upírka, nebo lapka, která jej chce obrat.
|
|
|
|
Okolí
Jun 8, 2018 11:25:26 GMT
Post by Shéróé Tabárí on Jun 8, 2018 11:25:26 GMT
Cizinec se pousmál, když ucítil křehkou dámu za sebou a její ruce se obtočily kolem jeho pasu. Pohlédl na její drobné dlaně a v tichosti se zabýval svou nepříliš nevinnou myslí. Nutno podotknout, že slova snědé bytůstky za ním, nahrávající těm jeho, těmto myšlenkám zrovna nebránily. I zdánlivě nemrtvá kůže na jeho krku pocítila hřejivý dech a vyvolala řadu příjemných pocitů.
"A kdo je dnes nevinný?" Řekl s nepatrným otazníkem a znovu se pousmál. Ticho mezi jejich slovy naplňoval uklidňující chod černého hřebce, na jehož hřbetě seděli. "Věřím, že víš, co děláš." Pronesl a sotva zdolával pokušení, posunout debatu, či její ruce hlouběji v jejich prozatím ještě zdánlivě hravé naladění.Poté se musel krátce zasmát i on. "Máš snad zlé úmysly?" Zazněl znovu jeho hlas.
Noc byla opravdu nádherná. I mezi stromy bylo stále cítit stop po hřejivém dni, navíc se všude linula nevinná lesní vůně. Taková však připadala Shéroému. V očích druhých mohly pokroucené větve a podivné zvuky, jejichž původce byste jen stěží rozpoznali,nahánět hrůzu. Nad korunami se ozvalo krkavčí zvolání a kdesi nad jejich hlavami zašustilo cosi ve větvích.
|
|
|
|
Okolí
Jun 11, 2018 6:46:15 GMT
Post by Beatricé on Jun 11, 2018 6:46:15 GMT
Uculím se, cítila jsem snad nepatrné zachvění muže přede mnou a zasmála jsem se lehce. "Nejspíše by se pár našlo..." Zapolemizuju se smíchem. "a je tu i pár těch bohatých....nicméně vaší smůlou je, že já nejsem žádnou z takových." Klapot rytmicky se pohybujících kopyt byl uklidňující. Pokrčím nosík na jeho slova a zašeptám. "Víme vůbec někdy co vlastně děláme? Já se nechávám unášet spíš proudem událostí a čekám kam mě osud zanese...to je to báječný na tom všem, nevědět co bude další den, co mě čeká, co nového poznám." Zasměji se ještě jednou a pokrčím rameny. "Ano já mám vždy velmi zlé úmysly dle dnešních konvencí....nečisté a vůbec naprosto nekřesťanské." Můj smích se rozlehne kolem a já se natisknu znovu na tělo přede mnou abych nespadla. "A co vy ve městě děláte pane? Vypadáte , že jste se nenarodil na ostrovech..."
|
|
|
|
Okolí
Jun 11, 2018 16:55:11 GMT
Post by Shéróé Tabárí on Jun 11, 2018 16:55:11 GMT
Naslouchal pocestné za svými zády. "To máme podobný postoj k životu." Přitakal. Škoda, že on k takovému poznání musel ujít pravděpodobně mnohem delší kus cesty. Na jeho mrtvém srdci se objevila jemná puklinka, když se k jeho zádům pevněji přimkla. Nejen pro něžný dotyk ženy, ale právě pro její pulzující tělo. Na chvíli ho až ohlušil tep a proud té horké krve. Zavřel oči a s výdechem potlačil své zvířecí, nelidské pudy. Teprve po chvíli si uvědomil její další slova. Jen otočil hlavu v bok, aby její tvář alespoň očkem zahlédl. Mohla tak spatřit nepatrný úsměv, či úšklebek, který se na jeho tváři rozrostl po její poznámce o jejím hříšném bytí.
"Přijel jsem za prací." Odpověděl a pohled vrátil k cestě, kterou pohlcovala tma a okolní les. "Jsem z daleka." Dodal hned poté, jako by to snad nebylo zcela zjevné už jen podle jeho vzezření. "Ale ty vypadáš stejně tak." Znovu se na ní ohlédl.
"A co vlastně tak pozdě po večerech? Číháš na cizince na koni?" Otázal se a zraky opět sklonil k jejím dlaním. Pokaždé, když se jich málem dotkl, jeho ruka se zastavila a zůstala v objetí vlastního chladu. Koneckonců to byl přeci také slušný muž, nikterak žádný úlisný násilník.
|
|
|
|
Okolí
Jun 12, 2018 7:36:34 GMT
Post by Beatricé on Jun 12, 2018 7:36:34 GMT
Přitakám na jeho slova, je skvělé, že někdo není spoutaný konvencemi a unáší se s proudem života. I když v Ingwirthu je tenhle jev častější než kdekoliv jinde, pokud nemluvíme o Paříži, tam je uvolněná atmosféra i přes jejich křesťanskou víru. "Zachvěl jste se..." uculím se k němu a přejedu provokativně přes jeho hrudník prsty a zabubnuji tam lehce dlouhými prstíky. Samozřejmě , že vím, že se zde nacházejí upíři, ale samotnou mne první napadlo, že se mu zkrátka líbí moje blízkost. Skousnu si ret když se ke mě otočí a zablýskne se mi v očích. "My také...jsme zde abychom pobavili lid..." Uculím se pro sebe, to už on vidět nemůže pokud si dává pozor na cestu. "Pravodu je, že jsem ze země zvané Indie, ale narodila jsem se v Evropě...naši odjeli za prací jako my všichni a pak ...no zkrátka jsem zůstala sama a skončila s mou novou světskou rodinou pane...nečíhám na cizince, i když na takové jako vy pane, bych klidně číhala.." Zasměji se. "byla jsem se vykoupat ale šlápla jsem na nějaký kus ostrého kamene nebo skla..." Povím mu. "Jeden místní muž byl tak hodný a pomohl mě ošetřit ale neměl koně a má malou dcerku protože ovdověl, takže jsem musela dopajdat k bráně sama, naštěstí jste se objevil vy a ...zbytek už znáte pane." Dopovídám vesele jako by mi snad ani zející rána v noze tolik nevadila.
|
|
|
|
Okolí
Jun 13, 2018 14:04:34 GMT
Post by Shéróé Tabárí on Jun 13, 2018 14:04:34 GMT
Její poznámce se jen pousmál. Kdyby jen věděla, v jakých sférách bloudila jeho mysl, jistě by jí takové myšlenky přešly. Její tenké prsty se rozběhly k jeho hrudi. Vzduchem se nesly stále zbytky z teplého dne a plíce těžkly s vahou všudypřítomného vlhka. To však Shéroého netrápilo. Nedýchal. Vyslechl si krátký monolog své nové společnice. "A hojí se ta rána alespoň?" Otázal se hned a vzhlédl ke korunám stromům, ve kterých se opět cosi mihlo.
"A čím tak lidi bavíš?" Zeptal se pro změnu opět s poněkud dvojsmyslným tónem a pohladil koně po krku, když rozpačitě pohodil hlavou, jako by ho něco rozrušilo. Temná nebesa stále více těžkla a dávala první jasné signály blížící se bouřky. Skrze stromy na zem dopadlo několik drobných kapek a v dáli se ozvalo tlumené hřmění. Už aby byli ve městě.
|
|
|
|
Okolí
Jun 16, 2018 8:27:02 GMT
Post by Beatricé on Jun 16, 2018 8:27:02 GMT
Uculím se k němu a přitakám. "Určitě se už hojí, nebo tak to myslím chodí ne? Ve skutečnosti ta rána je čerstvá, stalo se mi to dnes." Povím mu. "Jsem hadí žena a věštkyně... tančím s hady a ohněm..." Zašvitořím vesele, je znát, že mě život baví a že si užívám každou sekundu i přes zranění nebo možná rizika kolem. Zvednu hlavu a zasměji se, nohama se držím koně a zvednu ruce vstříc dešti. Zasměji se vesele. "Déšť...taky máte rád bouřku pane? Déšť je tak krásný když je teplo jako dnes..." Není nad to protančit se večerem v měkké trávě která je vlhká a orosená. Což teď ale není dobrá možnost vzhledem k čerstvé ráně na mém chodidlu, kde by hrozila ošklivá infekce, kterou by nemusela vyléčit ani magie.
|
|
|
|
Okolí
Jun 17, 2018 18:50:16 GMT
Post by Shéróé Tabárí on Jun 17, 2018 18:50:16 GMT
Chtěl říci, že si je čerstvosti její rány více než-li dobře vědom, ale takovou poznámku si stejně tak dobře rozmyslel. Nebude ji tu přeci děsit svou zvířecí stránkou! Opět tedy jen mlčel, nejen pro to, že se soustředil na mnoho jiných věcí, jen aby zapomněl na její krvavé zranění. S deštěm utichlo i šustění ve větvích. Černý pták, který je z výše sledoval, se schoval mezi stromy. Černý hřebec ovšem rychle ztrácel na svém klidu, ačkoliv ho Shéroé nadále vedl k pokojnému kroku, ten se měnil ve stále divočejší poklus.
"To zní zajímavě." Podotkl upřímně, když sdělila svou práci. Nebyl si však jist, zda ji považovat za skutečnou věštkyni, nebo obyčejnou lhářku. Ne, že by mu na tom záleželo, ale pochytil první jemné podezření, že by nemusela být zas tak obyčejným člověkem.
"Jistě. Nejradši však v přítomnosti krásné dámy." Pousmál se sám pro sebe. Ozval se další mohutný hrom pronásledovaným ostrým zábleskem, který krátce ozářil cestu před nimi. Poté se spustil ještě silnější déšť. Kůň splašeně poskočil, ale stále se nechal vést. "A kde že tě mám vysadit? Promiň, jestli ses už zmiňovala." Dodal po chvíli. Zdálo se, že město je stále v nedohlednu, přičemž je od něj dělilo již jen pár minut.
|
|
|
|
Okolí
Jun 17, 2018 19:23:59 GMT
Post by Beatricé on Jun 17, 2018 19:23:59 GMT
Nevím, že je upír, ale kdybych se to dozvěděla, nejspíš by mě to nepřekvapilo. Ingwirthské království je útočištěm pro mnoho ras a to ho jsou si tu všichni vědomi, tedy..všichni co tu nějaký ten čas žijí. Jeho podezření o šarlatánství z mé strany věštění by bylo víc než podložené. Jsem čarodějka, mám schopnosti ano, ale věštím naoko, nechci vidět budoucnost lidí, většinou když ji vidím stejně to není dobré a já nerada nešťastné tváře. Raději jim lžu a vymýšlím si tak, aby ode mne odcházeli s úsměvem a s nadějí. Nic není v jejich životech napsáno nesmazatelně, takže positivní mysl může mnohdy nehezký osud odvrátit a i kdyby ne, je lepší čas co zbývá užít v radosti než v pláči a obavách no ne? "Tak vy jste sukničkář pane?" Zasměji se pobaveně na jeho prohlášení. Užívám si deště, na který on nereaguje tak positivně. Škoda myslím, že bych ho měla naučit užívat si takových maličkostí. "Za moment uvidíme bránu do města a pak už mě stačí vysadit a já dojdu, nebo snad jedete až na tržiště? Za ním máme ležení...nechcete se pak chvilku zastavit a užít si toho krásného deště pane?" Zeptám se jej nevinně a kdyby mě viděl mrkala bych řasami jako panenka.
|
|
|
|
Okolí
Jun 17, 2018 19:52:36 GMT
Post by Shéróé Tabárí on Jun 17, 2018 19:52:36 GMT
Opět ho zcela připravila o slova. Zmohl se jen na úsměv a opětovné, překvapené uchechtnutí. Jeho pohled na svět byl po těch letech poněkud zvláštní. Žití pro něj bylo rutinou, ovšem stále v něm nacházel i světlejší chvíle, ač radost již příliš nepociťoval. Navíc - ať už chodil po světě deset, padesát, či sto let - vždy propadal depresím, či pesimistickým, chmurným náladám. Dnes tomu tak naštěstí nebylo.
"S tou nohou?" Vyhrkl pobaveně. "Snad se mnou nemáš špatné úmysly." Dodal vzápětí a s úsměvem se ohlédl dozadu. "Není ti zima?" Zkontroloval ji svýma ostrýma očima, které s tmou neměly naprosto žádný problém.
Kůň se znenadání rozcválal s divokým vkopnutím, hnán dalšími projevy bouřky. Bylo zřejmé, že ho prvně bude muset uklidit do stáje. Nemohl ho nechat jen tak postávat někde uprostřed bouřlivé noci. Měl proto jiný nápad. "Co kdybys jela se mnou?" Zeptal se, čekajíc však odmítnutí, mělo-li to děvče alespoň trochu rozumu. Přes veškeré napětí, které způsoboval poplašený kůň, si však Shéroé uchovával naprostý klid. Před nimi se začala rýsovat vstupní brána a začal se ozývat klapot koňských kopyt po vydlážděné cestě.
|
|
|
|
Okolí
Jun 18, 2018 17:54:03 GMT
Post by Beatricé on Jun 18, 2018 17:54:03 GMT
Zdá se, že se možná konečně uvolňuje pobavila ho má slova. Mám ráda výzvy a on je jedna taková menší výzva protože mi přijde upjatý a lhostejný k věcem kolem. Třeba jako je ten dokonalý déšť, životodárný déšť, vždyť bez něj by naše obilí nerostlo a my bychom neměli co jíst. Kouknu na nožku, které prosakuje krvavý obvaz. "Noha bolí a krvácí ale funguje...abych ale řekla pravdu, budu vděčná jestli mě dovezete k mé maringotce." Přiznám se. Zavrtím hlavou. "Ne není..." Uculím se a rozpažím abych se nechala zmáčet víc, je fakt že za chvíli už by mi zima byla. Zablýskne se mi v očích, když mi navrhne tu troufalost. "Ach pane, co byste si o mě pomyslel, když po vašem přiznání, že jste sukničkář, bych přijala bez zaváhání vaši nabídku? že jsem snad poběhlice do větru?" Uculím se s pobaveným zasmáním. "Navíc víte jakými bytostmi se to tu hemží? Co kdybyste si na mě chtěl smlsnout?" Vypláznu jazyk hravě a zašvitořím mu hravě do ucha. "To by nebylo moudré..." Moje pánev se pohybuje v rytmu koňského pohupování. Miluju koně, ale nikdy jsem neměla možnost se pořádně naučit jezdit, kůň je luxus na který kejklířka nemá.
|
|
|
|
Okolí
Jun 20, 2018 17:40:05 GMT
Post by Shéróé Tabárí on Jun 20, 2018 17:40:05 GMT
Byl by jí nabídl daleko víc, než by si myslela, sám ovšem nevěděl, zda je natolik dobrého srdce, aby pomáhal i naprosto neznámým, byť přitažlivým ženám. Kůň projel bránou, již klidnější a jen letmo míjejíc polospící stráž. Shéroé se na její slova letmě pousmál. "A není pak jedno, jestli budeme spolu v dešti u vašeho obydlí, nebo v domě?" Ohlédl se za svá záda a nadále poslouchal. Opět ho donutila k tichému uchechtnutí. "Jistě, slyšel jsem leccos." Dodal, naprosto nerozrušen. "To bych jistě rád..." Řekl vzápětí a opět zcela neohrožen. Bylo navíc velmi dobře znát jeho tónu, který rozhodně nehovořil o nějakém sání krve, či podobných věcech.
Blesk opět ozářil cestu před nimi. Přes hustou noc nebylo vidět ani skrze rozsvícené lampy v ulici. Blížili se k tržišti a zanedlouho mohl Shéroé vidět jejich skromné vybavení, které jim stačilo k životu. Zhoupl se ze sedla naskrz promáčeného koně a utěšoval ho tichým, cizím slovem. Pak opět natáhl ruku ke své snědé společnici. Beze slov, jen s letmým úsměvem.
|
|
