|
Okolí
May 18, 2017 20:02:39 GMT
Post by Beatricé on May 18, 2017 20:02:39 GMT
Líbí se mi, že kouká zpříma do očí, co si namlouvám, líbí se mi i jako muž, je sice ošuntělý ale velmi statný, ale dneska jsem sem nešla nikoho svádět, nějak se mi to vymyká kontrole, chtěla jsem naopak dál od lidí a narazím na pěkného muže, to je jako naschvál. Sleduji jej jak se rozhlíží, trošku to působí komicky, ale je vidět, že okolí umí mapovat slušně. "Jsem Padma...místní kejklířka, hadí žena a vykladačka osudu drahý pane, těší mě hraničáři...jste první kterého jsem tu za celou dobu potkala, což dává smysl, když se pohybujete většinou u hranic." Zasměji se a stisknu jeho ruku velmi vřele až se mi zableskne můj bílý chrup. Pohled do očí opětuju velmi ochotně, nemám s tím problém, jen mě zarazí jedna věc, a to chlad jeho ruky. Polknu ztěžka a stáhnu ji. Je upír... pomslím se a snažím se aby na mě nepoznal to mírné zaražení.
|
|
|
Okolí
May 18, 2017 20:11:37 GMT
Post by William Shakespear on May 18, 2017 20:11:37 GMT
Kouknu ji hluboko do očí a spatřím při stisknutí její ruky, jak se jí sevřelo hrdlo a ztěžka polkla. ''Určitě tuší kdo jsem, co teď ale? Čarodějnici bych neměl zabíjet a ještě k tomu nic neudělala'' pomyslím si a pak se jen pousměji a vzdechnu ''Když to víš , tak nemá cenu se tajit. Ano jsem upír, ale nezkoušej mě napadnout, protože nechci vyvolávat potíže. Jsem tu pracovně'' kouknu na ni vážným výrazem kdy moje oči jakoby bodali do její duše při pohledu na ni. Jsem opatrný a mám ruku hned u meče, připravenou kdykoliv se bránit.
|
|
|
Okolí
May 19, 2017 14:33:34 GMT
Post by Beatricé on May 19, 2017 14:33:34 GMT
Všiml si toho zatraceně, no výborně, jeden den chci mít klid a natrefím na krvesajce. Zvednu ruce když to arovinu řekne. "Podívejte pane, pokud mě nehodláte ublížit nehodlám nikomu nic říct, ale ze mě pít nebudete..." Kouknu na něj zpupně. Možný bych mu to dovolila, jednou ale ne teď musí vědět kde mám své hranice. A rozhodně nekrmím cizí upíry na potkání. Podívám se na jeho ruku na meči, to mi přijde zvláštní, upír by se spíše bránil esáky, možná opravdu je ten typ upíra, co si vysávání lidí prvoplánově neužívá.
|
|
|
Okolí
May 19, 2017 19:37:55 GMT
Post by William Shakespear on May 19, 2017 19:37:55 GMT
''Nebojte se, nepiju z lidí, čarodějnic a vlkodlaků co ničím nezhřešili. Jsem hraničářem, protože nenechám do království vpustit lapky, vrahy a zloděje.'' Jakmile to dořeknu vzdechnu a kouknu zasen a oblohu, přičemž spustím ruku z rukojeti meče. Dívám se skleněnýma očima na nebe a v mysli ho proklínám. ''Sát krev? Jak to někoho může bavit... Nesmrtelný život o samotě a nikdy nemoct už vidět mraky ani slunce.'' zatnu zuby i pěsti.
|
|
|
Okolí
May 21, 2017 17:21:25 GMT
Post by Ramiro de Menezes on May 21, 2017 17:21:25 GMT
Už dlouhou dobu je les a celkově příroda něco co mi dává energii a takzvaně mi dobíjí baterky v těle. Vlastně je tomu tak od té doby, co jsem podruhé odešel z Portugalska. Nikdo o mě neví, že jsem portugalský princ ani to, že jsem měl být král a tak mi to vyhovuje. Na trůně v mé domovině sedí můj mladší bratr a zemi to prospívá. Věřím, že zem by tak nerozkvétala kdybych na trůn usedl já jak bylo původně v plánu. Opravdu jsem se změnil za těch 15 let výcviku, na které mě poslala matka. Teď bydlím už nějakou dobu ve městě v Ingwirth Hold, ale ještě jsem tu nepoznal mnoho lidí. Nejspíš je to tím, že jsem pořád v přírodě a lidem se tak trochu straním. Dnes jsem se vydal do lesů už brzy ráno. Miluji totiž když mi pod nohami praskají větvičky, když okolo mě zní zpět ptáků, sem tam zahlédnu nějakou tu zvěř, která si nedávala příliš pozor. V přírodě se cítím volný jako pták a mám pocit, že můžu úplně cokoli, a že bych vše zvládl na co bych si troufl. V lese jsem již opravdu dlouho a nyní jsem zpozoroval dva bavící se lidi. Jsou malinký jelikož od nich stojím poměrně daleko. Samozřejmě ani neslyším co si říkají, protože jsem jen obyčejný člověk i když mám za sebou spousty vybojovaných soubojů a někomu by mohlo přijít, že obyčejný člověk nejsem. Ale opak je pravdou. Jen jsem zkrátka a jednoduše dobře vycvičený na všelijaké boje. Pomalu se k nich začnu přibližovat. Rozhodně chci vědět co jsou zač a zda je ve městě budu potkávat častěji. Když jsem o trochu blíže musím se usmát. Žena, která tu klábosí s mužem, který nevypadá, že ve městě tráví hodně času, je opravdu nádherná. Dlouho jsem nikoho tak krásného neviděl. Opřu se o strom a jen je pozoruji. Stojím od nich asi 50 metrů, takže je mi naprosto jasné, že si mě dřív či později všimnou. A proto jsem připraven na jakoukoli reakci.
|
|
|
Okolí
May 21, 2017 17:37:31 GMT
Post by Beatricé on May 21, 2017 17:37:31 GMT
Vydechla bych si ale znám, jak upíři dokáží být lstiví...Přitakám k němu. "Dobře tedy, to jsem ráda...." Usměji se k němu nepřestávající být opatrná, i když mu věřím, většinou závan lží pochytnu . "Jak jsi se stal upírem? Není pěkné být jím neopbrovolně." Snažím se ho pochopit, ani nevím proč. Když už má samota byla přerušena tak proč ne. Otočím tvář k muži, co se objevil upír jej určitě už také vycítil. "Pane..víte že pozorovat dámu při hovoru je nezdvořilé?" Začnu se culit prpotže já jsem vše jenom ne dáma, jsem kejklířka. Volná čarodějka a svobodmyslná dívka.
|
|
|
Okolí
May 21, 2017 18:04:20 GMT
Post by William Shakespear on May 21, 2017 18:04:20 GMT
''Moje žena mě přeměnila, když jsem měl umřít. Zachránila mě a zemřela místo mě.'' kouknu se na cizince co je vzadu. *Začíná tady být rušnou* stoupnu si za strom a nenápadně vylezu až nahoru, kde se ztratím v korunách stromu a to vše za kmenem stromu směrem od neznámého člověka v dáli *Hlavně nesmí vědět, že hranice hlídá upír* odfrknu si a sedím na vrchu pozorující svit měsíce.
|
|
|
Okolí
May 21, 2017 18:18:09 GMT
Post by Ramiro de Menezes on May 21, 2017 18:18:09 GMT
Nečekal jsem, že si mě žena všimne tak rychle. Musel jsem se usmát a pokývl jsem hlavou na její pozdrav. "Omlouvám se jestli jsem Vás nějak urazil, ale nemohl jsem si pomoct. Už dlouhou dobu jsem neviděl nikoho tak krásného." Vyjedeme mi z úst aniž bych to nějak kontroloval. Až po tom co vše řeknu si uvědomím co jsem řekl. A normálně bych se začal omlouvat, ale v této situaci jsem se nechal své omluvy na někdy později. Nemohu před mužem ukázat žádnou slabinu. Ani tu, která ukazuje, že neumím drzý jako jsem právě předvedl. Reakce muže mě opravdu překvapila. Nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Trochu jsem přimhouřil oči, ale jen na pár vteřin. Pak jsem se rozešel směrem k žene, protože muž byl už na stromě. "Nechtěl jsem Vás vyrušit z rozhovoru." Došel jsem k ženě a chytl jí za ruku. Něžně jsem políbil její hřbet ruky a zas její ruku pustil. "Jsem Ramiro." Neříkám jak se jmenuji dál, neboť už jsem se mnohokrát sešel s lidmi co díky mému příjmení poznali, že jsem Portugalský princ. Že jsem ten co odmítl dosednout na trůn. "A nemusíte se bát, dál Vás nebudu rušit. Jen jsem Vás chtěl poznat." Mrknu na ženu přede mnou a zas se na ní usměji. Pak se otočím na patě ke stromu, na který vylezl muž. "Vás jsem také rád poznal. A doufám, že jsem Vás moc nevylekal." Pověděl jsem směrem, kde jsem si myslel, že muž je.
|
|
|
Okolí
May 21, 2017 18:52:12 GMT
Post by Beatricé on May 21, 2017 18:52:12 GMT
Hraničář zas evyleze na strom, naprosto boří mýty o tom jakou představu mám o upírech však jsem pár upířích milenců měla, ale nikdy nebyli tak opatrní a plaší. Tenhle se proměnil nedobrovolně a já nevím co říct na jeho smutný příběh, kvitovat ho mým? Tím jak mi zemřeli rodiče uhořeli i se sestrou kerá se zde asi stala šlechtičnou se kterou si mě pletou? Ne nemylsím že tím bych pomohla, tak jen soustrsetně přitakám ež zmizí a objeví se tu ten urostlý blnodýn. Polknu moje plány na samotu jsou zdá se pohřbené, jeden plachý ale atraktivní tmavý upír a druhý statný blnoďatý muž vypadající jak rytíř. uuculím se na blondýna nebo´t hraničář se ztratil ač myslím že jej stejně blondýn viděl. Udělám neumělé pukrle a usměji se na něj. "Přeháníte pane..." Ba ne nepřehání vím jak vypadám a také na to mnohdy hřeším. "Nevyrušil jste, tady hraničář jen kontroluje, zda nejdou lapkové.." Pokusím se zachránit situaci když už jej viděl. Prootže to chvoání by bylo podezřelé. Ukloním lehce hlavu když se představí. "Padma...těší mě Ramiro." Podívám se mu zblízka do očí, je smělý a ví proč, je velmni pohledný muž. Zvednu hlavu k Williamovi, který to snad také uhraje.
|
|
|
Okolí
May 21, 2017 18:58:02 GMT
Post by William Shakespear on May 21, 2017 18:58:02 GMT
Koukám po okolí a přemýšlím co se to děje *Tolik lidí v jeden večer? Snad je to jenom člověk. Dva čarodějové by mi tu chyběli...* kouknu dolů a uslyším jak na mě cizinec zavolá ''Vylekal? To ne. Jsem oddaný své práci a nemám rád, když je příliš cizích lidí na jednom místě. Dělá mi to vrásky'' slezu dolů a podám mu ruku ''Hraničář William Shakeaspere pane. K vašim službám'' pak se podívám okolo i ze zdola a polknu naprázdno *Dneska je tu nějak moc lidí a před nima se napít nemůžu. Hlavně ne před ním* kouknu s kamenným výrazem na cizince.
|
|
|
Okolí
May 21, 2017 19:16:29 GMT
Post by Ramiro de Menezes on May 21, 2017 19:16:29 GMT
"Jen kontroluje zda nejdou lapkové." Zazní mi v hlavě slova ženy, která nyní stojí za mými zády a já stojím tváří tvář muži, který ještě před chvíli lezl na strom jak nějaká opice. "To se mi nějak nezdá." Povím sám sobě. Samozřejmě na sobě nedám nic znát a když muž ke mě natáhne ruku na nic nečekám a stisknu mu jí svou. Krátce a pevně s jeho rukou potřesu. "Jsem Ramiro, ale věřím, že to jste již slyšel." Povím a nepatrně se na něj usměji. Pak se postavím tak abych viděl i na ženu. Je přece neslušné být otočený k ženě zády. "A Vaše služby nejspíš potřebovat nebudu. Ale děkuji." Dodám když už stojím tak, že krásně vidím na oba dva. Sleduji muže, vypadá, že mu opravdu tolik lidí byť jsme to jen my dva mu nedělá dobře. Je opravdu zvláštní a něco mi na něj nesedí. Něco špatného z něho vyzařuje a v tuto chvíli nedokážu posoudit co to je.
|
|
|
Okolí
May 22, 2017 11:13:16 GMT
Post by Beatricé on May 22, 2017 11:13:16 GMT
William je očividně nesvůj, aby ne, kolem hraničářů obecně koluje pověst samotářských podivínů, a Will tomu do puntíku odpovídá. Usměji se na něj. Nevím co je Ramiro zač. Netuším zda má nebo nemá rád upíry, konečně mi to může bejt jedno tady je to trestaný. Představí se a já se laškovně opřu o strom, pohupujíc nožkou, která čouhá z vyhrnutého kousku mé barevné volánové sukně. Dívám se na ně, a hlavou mi problesknou necudné myšlenky, zavrtím hlavou. Někdo mě má za běhnu, ale já se beru jako volnomyšlenkářku, když se mi kluk líbí proč si neužít...nevidím na tom nic špatnýho. Já o svou nevinnost dávno přišla, musela jsem se živit všelijak takže můj "věneček" mě nikdy netrápil. Nevím co si počít, rozehrávat zde dvě hry není moudré, ale udělat z nich doprovod by bylo velmi zajímavé. "Pánové, mířím tam kousek k jezeru...nechcete se přidat? Chodívám tam rozjímat...nacházejí se tam horké prameny, v nich se skvěle přemýšlí..a když už jsem potkala takové dva..gentlemany..." Pokynu nim a protočím se abych byla mezi nimi, oběma se podívám do očí s úsměvem. Jsou stejně velcí jako já což mi vyhovuje, jsem poměrně vysoká na dámy dnešní doby.
|
|
|
Okolí
May 22, 2017 11:49:50 GMT
via mobile
Post by William Shakespear on May 22, 2017 11:49:50 GMT
Podívám se na Beatricii "Děkuju, ale já dávám své práci přednost." Kouknu se na Ramira a vybaví se mi tvář "Nenapadlo bx mě, že tu potkám... Krále" sevřu pěst a bouchnu do stromu až mu prorazím kůru "Král?... Hm... Měl by životy chránit a jenom je bere" zatnu zuby a kouknu na něj s nenávistným pohledem. Poté se otočím na slečnu, ukloním se s úsměvem a slovy "Bylo mi ctí krásná paní, že jsem s vámi mohl sdílet názory a trochu konverzovat. Buďte opatrná Beatric" postavím se, chytnu se větve a vyšvihnu nahoru. A v dáli spatřím světlo pochodně *Ale né...*
|
|
|
Okolí
May 22, 2017 13:43:20 GMT
Post by Ramiro de Menezes on May 22, 2017 13:43:20 GMT
Je mi naprosto jasné o co se tato půvabná dáma snaží. Byl bych hloupí kdybych odmítl a tuto možnost si nechal ujít. "Nakonec sám asi nebudu jak jsem plánoval." Prolítne mi hlavou. "Opravdu jsi chtěl být sám?" Zeptalo se mě moje vnitřní já, které stálo se založenýma rukama. Měl pravdu. Dnes jsem sám nechtěl být. Jakmile se vetřela mezi nás, usmál jsem se. "Mile rád Vás doprovodím." Pověděl jsem a nabídl jí rámě. "Přece nemohu dovolit aby jste šla sama." Můj pohled v okamžiku spočine na hraničáři a po jeho slovech přimhouřím oči. "Nepamatuji si, že by jsme se někdy setkali." Blesklo mi hlavou. Pamatoval jsem si každého s kým jsem kdy bojoval a nad kým jsem zvítězil, ale jeho tvář jsem si nepamatoval. Když samotnou rukou prorazí strom, dojde co je zač a tak se mám v tuto chvíli ještě víc na pozoru. Nedávám to znát, ale jsem připraven k boji a také jsem připraven ochránit ženu vedle sebe. "Král? Nejsem král!" Povím klidně, ale můj tón je chladný a krutý. Nemám rád když o mě někdo takto mluví. Nejsem a nikdy jsem nebyl král. "Můžete mi říct, kde jste k tomuto názoru přišel?" Na vteřinku jsem se odmlčel, hleděl jsem mu do očí. Snažil jsem se vyčíst odkud mě zná. "A žádné životy neberu. Snažím se lidi chránit!" Řeknu stejným hlasem jako větu předtím. Ale chvilku na to už byl na stromě a něco se mu nelíbilo. "Co se děje?" Přestal jsem ve své mysli přemýšlet o tom, kde jsme se viděli a začal jsem se věnovat plně situaci zde.
|
|
|
Okolí
May 22, 2017 14:03:01 GMT
Post by Beatricé on May 22, 2017 14:03:01 GMT
Na chvíli, no dobře, poměrně dlouhou chvíli si připadám jako páte kolo u vozu. Vydechnu jen málokdy selžou moje vnady a půvab aby se dva muži soustředili na něco jiného. Zavrtím hlavou a založím ruce na hrudi. Mlasknu si nespokojeně. Král? Páni vypadá na to, ty svaly a výzor, ale to i William, jen ..jiný typ krále, oba jsou majestátní, kránsní muži, Will je hrubší zrno, nebojí se zamazat si ruce, Ramiro je zas ten typ co zachraňuje princezny na bílém koni. "Děje se něco? jeslti mi někdo další pokazí můj čas k rozjímání vzteknu se!" Zasyčím lehce a jako laňka se vyhoupnu na větev, tenčí a útlejší, nad Williamem, jsem velmi priužná, přezdívají mým nohám nohy gazely, nikdy jsem to zvíře neviděla ale hádám že vypadá asi jako srna. Rozhlédnu se směrem kam kouká Will.
|
|