|
Okolí
Apr 4, 2017 15:04:42 GMT
Post by Ramiro de Menezes on Apr 4, 2017 15:04:42 GMT
Jak už to u mě bývá, hned po tom co jsem se probudil jsem se vydal do lesa. Potřeboval jsem chvilku pro sebe. Poslední dobou jsem měl okolo sebe spousty lidí. Lidé mi nijak nevadí, ale občas se mi zasteskne po klidu a samotě. To byl hlavní důvod proč jsem dnes vyrazil do lesa. Zde je klid a samota na sto procent. Jasně, že tu nejsem sám, je tu spousta zvěře, ale ta se nepočítá. Nejsou lidi a nemůžou mluvit. Ano, sešel jsem se s lidmi, co tvrdili, že zvířatům rozumí, ale já jim naštěstí nerozumím, takže jsem zde jen já a mé myšlenky. Samozřejmě jsem si s sebou vzal své sekerky, které nikdy nenechávám doma. Rozhodl jsem se, že když už budu v lese budu moct trochu potrénovat. Už dlouho jsem se tréninku nevěnoval a to je škoda. Zastavil jsem se až když jsem měl pocit, že jsem dost hluboko. Tam jsem se začal věnovat tréninku. Nic jiného jsem si nevšímal. Tak jako vždy jsem se tomu úplně oddal.
|
|
|
Okolí
Apr 4, 2017 15:16:11 GMT
Post by Bran McDorch on Apr 4, 2017 15:16:11 GMT
"Nejsou no, ale to už je jejich hloupost a naivita.", pronesu se špetkou pohrdání v hlase. Nemám rád šarlatány a falešné lidi, kteří okrádají lidi. Jistě, ani já nedávám svá kouzla zadarmo, ale alespoň můžu zaručit efekt. Dobře, možná ji lehce poučuji, ale kolik jí může být? 20? Kráčím na tomhle světě minimálně jednou tak delší dobu, jako ona a poučování mladších si už snad asi ani neuvědomuji. "Černá nevyužívá jen energii lidí, ale i zvířat, rostlin či vlastní životní energie... Ale jak nazveš magii, která vyléčí člověka, ale spotřebuje životy několika zvířat?... Ne všichni to mají tak jednoduché a stačí jim se napojit na živly..." dodám trochu zahořkle. Vždy mi přišlo lehce nefér, že jsem přišel o své spojení a musím si krást magii jako nějaká pijavice. Jako upír, který pije krev jiných, tak i já se přiživuji na energii odjinud. "Ano, zvířata mnohdy ví víc než lidé..." Když jich za život obětujete magii tolik, že už to ani nepočítáte, nějak to ty potvory vycítí a prostě vás nesnáší. Jako by si to říkali mezi sebou, že jsem chodící riziko. "Ale to je zajímavé, i má rodina má keltské kořeny. A musím přiznat, že i já bych vaše jméno nejspíše znetvořil, kdybych jej zkusil vyslovit celé." Nikdo není dokonalý a já už vůbec ne. A hlavně na jména jako taková mám mizernou paměť. Ale upřímně se usměji, když mi navrhne zjednodušení jména a prostě poděkuji. Oplatím ji jemně úklonou na pukrle a všimnu si, že se dívka přiblížila, ale nijak to neřeším. "Já nejsem fanoušek velký oslav a mas lidí. A navíc nejsem zrovna ukázkový příklad člena wiccanské komunity. A co Vás zdrželo od oslav?" Zeptám se upřímně, přeci jen, je to jedna z větších oslav v roce a dívčina vypadá jako ukázková wiccanská čarodějka.
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Okolí
Apr 4, 2017 15:47:22 GMT
Post by Deleted on Apr 4, 2017 15:47:22 GMT
Vidím, že na ně máme stejný názor, slyším v jeho hlasité tu špetku pohrdání. Jako že... nic proti těm lidem nemám, každý se nějak potřebuje živit, i já a moje služby nejsou zadarmo, sice jsou velice levné, ale nejsou zadarmo, ale to že si hrají na něco, co nejsou, nechávají si za to platit a ještě k tomu dávají lidem falešnou naději na uzdravení, to už mi přijde barbarské a není to vůči těm lidem fér a je to tak falešné a prostě ugh... ti lidé mě štvou, ale co proti nim zmůžu, že? A jaký je rozdíl v tom, jestli využívá životní energii jen z lidí nebo i z ostatních rostlin a zvířat kolem nás? Žádný, jen z člověka je té energie víc. Proto se třeba tři zvířata vyrovnají síle jednoho člověka, nevím ale, jak přesně to funguje, nikdy jsem se o to nezajímala a sama to nepraktikovala. "Počítám, že vy takto fungujete, že?" zvednu tázavě obočí. Tak nějak si z to Takže on je jakože pijavice? To není moc hezké, ale nevypadá to, že by se měl chtěl pokusit vysát, tudíž s ním žádný problém zatím nemám. "A vy si snad myslíte, že mi to máme jednoduché? Když chci vyléčit člověka svojí magií, beru tu energii ze sebe, když léčím přírodu kolem, beru též energii ze sebe," namítnu. Když k léčení používám různé bylinka a kouzla, tak se teprve poté napojuji na enegii živlů. Jakmile mám ale cokoliv léčit sama od sebe, bez jakýchkoliv přísad, beru energii ze sebe, jsem malátná, občas i omdlévám, ale dělám to, protože chci, protože jsem taková, chci těm lidem pomoct i za cenu vlastního zdraví. Navíc mě pak stačí si zajít do přírody, odpočinout si, když tak se vykoupat v léčivé vodě a hned je mi lépe. Ty malátné stavy stojí za zdraví ostatních. Ano, to ví. Kdyby zde s námi byl i Argon, pravděpodobně by Brana napadl a já bych ho musela zastavit. Proto jsem docela ráda, že zde není, je to tak lepší. Jak pro něj, tak pro nás dva. "Doopravdy? To je hezké, ale máte pravdu.. mé jméno doopravdy není jedno z nejlehčích na vyslovování," přikývnu s tichým smíchem, který opustí mé rty. "No... dejme tomu, že jsem si navykla už od malička tyto příležitosti oslavovat sama, v soukromí, mám na to vlastní rituály, navíc ta hromada lidí mi nesvědčí," odpovím jednoduše a lehce pokrčím rameny. Nikdy jsem těmto akcím neholdovala, a i když by bylo lepší se jich někdy zúčastnit, nakonec jsem stejně zůstala doma nebo šla do lesa a očisťovala přírodu. Je mi to více po chuti.
|
|
|
Okolí
Apr 4, 2017 16:56:01 GMT
Post by Bran McDorch on Apr 4, 2017 16:56:01 GMT
"Ano, já takhle funguji. Nemám se na co napojit... tedy, nemohu se napojit na přírodní zdroje. Takže pokud chci například tvořit amulet, nemůžu čerpat z přírody a živlů ale energie jde přímo ze mě. A té není mnoho. Naštěstí jsem se naučil se napojit na většinu živých organizmů a čerpat život z nich." Kéž bych si mohl vždy po kouzlení energii doplnit tak snadno. Pokud bych za oběť nevzal slepici, nevytvořil bych ani hloupý amulet. Natož někoho vyléčit, to bych se rovnou mohl odpravit. Z posledních velkých kouzel jsem se vzpamatovával pěkně dlouho. Každá magie má svou cenu a moje peněženka je bohužel docela malá, proto kradu, kde se dá. "Ono, alespoň si Vás člověk zapamatuje a nezapadnete mezi další holky do tuctu." Všiml jsem si, že dívčina není zrovna na větvi z jeho přítomnosti, ale co se dá dělat. Ono, ne vždy si lidé sednou na první pohled. A upřímně, já se tomu moc pomáhat nesnažil. "Ale to je pěkné, mít vlastní tradice a vracet se více ke kořenům oněch oslav." pronesu a trochu se zamyslím. Když už jsem se oslav zúčastnil, tak to nikdy nebylo z toho správného důvodu, ale spíše proto, že 'by se měl zúčastnit' a 'Je správné tradice dodržovat'. A jakmile mě už nikdo nenutil, nebo jsem tam jít nepotřeboval, jednoduše jsem zůstal doma. Sklouznu pohledem k jejím bylinám a zamyslím se. "Vidím, že se tady někdo snažil, když našel květiny, které se sotva v okolí klubou, už skoro v květu..." pronesu s trochou vtipu v hlase a nenápadně mrknu jedním okem.
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Okolí
Apr 4, 2017 17:42:23 GMT
Post by Deleted on Apr 4, 2017 17:42:23 GMT
"Jak to? Většina z nás se napojuje na živly, co se vám stalo, že vy ne?" přeruším jeho odpověď svojí rychlou otázkou, ale dále ho pozorně poslouchám. Možná se rozhodl sám, ale kdy by se dobrovolně nechal připravit o téměř neomezený pramen magie, když by se musel spokojit s žitím jako pijavice? A nebo to nebylo vědomě, třeba ho k tomu něco donutilo, to se občas stane, nějakým šokem či silnou emocí nebo podobnými věcmi, nevím, jak to funguje. Jak jsem říkala, nezajímám se o to, ale možná bych asi měla. Když ho tak poslouchám, radši bych žila jako obyčejný člověk než tvořit magii, protože při představě, že musím zabíjet další tvory, abych sama mohla působit jako čarodějka se mi dělá špatně. Nic takového bych nikdy neudělala, ale jen bůh ví, co ho k tomu vedlo, tudíž nemám žádné právo ho nějak odsuzovat. "To mi velice lichotí," pronesu se širokým úsměvem, ale více jeho lichotku nelichotku neřeším. Nějak mě nezaujal, co se týče... fyzické stránky jako muž. Vlastně je pravda, že mě málo mužů zaujalo, abych o nich přemýšlela i jinak než o přátelích či obyčejných známých. Holt se nikdo takový zatím nevyskytl a možná je to i dobře. Nemám věno, jsem čarodějka, která má jako ochránce vlka, rozhodně bych měla složité vztahy a já jsem takto spokojená, i když bych si někdy přála mít miminko. Třeba holčičku, kterou bych mohla učit magii, tomu co umím já sama. To by bylo hezké, ale to by se první musel najít nějaký manžel. "To ano, ale mám radši soukromé rituály," souhlasím s jeho slovy, ale stále si stojím za svým názorem. Mám radši samotu, podle mého jsou tyto rituály něco osobního, intimního, a proto to nemám nějakou potřebu konzultovat či sdílet s ostatními lidmi, jsem spokojená tak, jak to dělám já. Hezky v klidu, v soukromí. Zasměji se, když se zmíní o mých květech a mírně zčervenám. Dobře, možná jsem z něj trochu na větvi. Je pohledný, to nedovedu zapřít, ale nejsem si tak nějak jistá, co si o něm mám zrovna myslet. Ano, možná využívá ne zrovna hezkou magii a ze začátku se z mojí přítomnosti netvářil zrovna nadšeně, ale teď se chová hezky a ugh... nevím, nevím. "Je to snadné," pokrčím rameny a pomalu se sehnu k jedné květině, která téměř vykukuje ze země. Něžně ji utrhnu a zadívám se na ni, přičemž ona před mýma očima pomalu vyroste, poupě jí pukne a objeví se hezká malá květinka. "Jak říkám, je to snadné," ale i toto obyčejné kouzlení je trochu vysilující, ještě k tomu, když to dělám ve velkém množství. "Mohl byste mi ji prosím dát do těch vlasů, moc dobře na to nevidím," poprosím ho a natáhnu k němu ruku s květinou.
|
|
|
Okolí
Apr 4, 2017 18:16:05 GMT
Post by Bran McDorch on Apr 4, 2017 18:16:05 GMT
Nejdříve trochu zaváhám, protože sám přesně nevím, jak se to tehdá stalo, ale i tak jí to zkusí trochu osvětlit. "Kdysi dávno, když jsem byl ještě dítě, se z ničeho nic v domě objevil oheň. Pravděpodobně se rodičům magie vymkla z rukou. A mě se skoro nic nestalo, ale od té doby necítím žádný kontakt s přírodou a její sílou. A po mnoho let jsem si myslel, že mě magie opustila úplně, ale pak se vrátila v této... temnější formě. Ale to už je dávno." Dodám a na chvilku se odmlčím. Vlastně o tom ani moc nemluvím a nechávám si to pro sebe, ale to spíše proto, protože to nikoho ani nezajímá. Usměji se na její reakci, i když jsem to až tak jako lichotku nemyslel, ale nechám to tak. Nikdy s dívkami neflirtuji a neotáčím se za každou sukní. Možná je to tím, že už mám jistý věk a nebo mě prostě nezajímají a znám jiné radosti a strasti života. A ani po dětech jsem nikdy neprahl, vlastně je ani nemám rád - spíše naopak. A představa, že mi jedno pobíhá doma a převrací svět vzhůru nohama... ne, děkuji. Na její poznámku o rituálech jen kývnu hlavou a zabrblu něco jako 'Já taky', ale nechci o tom moc mluvit, když má Dear očividně jiný názor na věc. Podívám se, jak čaruje s květinami a je mi jasné, že u mě by to takhle nefungovalo, ale je pěkné vidět, že dívka má dobrý vztah s přírodou. Alespoň někdo. Když mi podá květinu, abych ji umístil do jejich vlasů, jemně ji převezmu a obejdu ji, abych kvítek mohl připevnit na místo, kde mi přijde, že by se květina ještě hodila. Pak se vrátím zpět a skloním se pro dvě květiny. Natáhne dlaně před sebe s jednou květinou v každé ruce. Chvilku se soustředí na energii v rostlinkách a přes sebe přesune život z jedné rostlinky do druhé. Takže rostlinka v pravé dlani začne růst a postupně se dopracuje ke květu, ta vlevo pomalinku sesychá, smršťuje se, kroutí a nakonec vyschne a zešedne. "Ano, magie je snadná, ale u každého vypadá jinak..."
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Okolí
Apr 4, 2017 18:43:24 GMT
Post by Deleted on Apr 4, 2017 18:43:24 GMT
"Šok z přírodní magie, strach způsobený traumatem z dětství, to mne mrzí," pronesu smutně. Muselo to být pro něj těžké. Já jsem se kupodivu z toho šoku, že jsem viděla viset vlastní maminku a otec mezitím utekl, vzpamatovalo docela dobře, pak se mi dařilo jenom výborně, společné vyrůstání s vlkodlaky a Maxem mi prospělo, ale i tak mi maminka občas chybí, ale některé vzpomínky na ni jsou už mlhavé a to to je teprve něco přes 12 let zpátky. Lidská paměť je v tomto ohledu velice nespolehlivá. No ale mě toto rozhodně zajímá, je to velice zajímavé, protože já o tomto nic nevím. Jsem ale ráda, že se mu toto odtržení od živelné síly stalo bez jeho vědomí, protože... kdo by se dobrovolně takového zdroje vzdával, že? Jenom blázen. Je hezké, že není jako ostatní muži, že se neotáčí za každou sukní, že nesvádí nevinné dívky jenom kvůli jeho potěšení, rozhodně je to hezké, protože takových mužů je. Nejsou to zrovna milá stvoření, takoví muži by potřebovali pořádně klepnout přes prsty, protože to, jak se někdy chovají, je naprosto otřesné. Ale možná je to i tím, že je mu bůh ví kolik let, ale to rozhodně nejde vidět. "Děkuji," zamumlám, když mi květinu umístí do vlasů a spokojeně se usměji, přičemž se na něj otočím a sleduji jeho názornou ukázku, která mě donutí vytřeštit oči. Proboha, co to je? "Mo-Mohu?" zeptám se váhavě, protože tento jeho pokus mě doopravdy dostal. Ani nečekám na jeho odpověď a vezmu si tu mrtvou květinou, kterou jemně stisknu v dlani a snažím se ji trochu oživit, aspoň trochu, ale ona v sobě nemá ani kus energie, všechnu ji vysála ta druhá květina, to není možné. Je to děsivé, velice děsivé. "Vy jste ji úplně vysál," dodám tiše a opustím tu šedou květinu do trávy mezi ty barevné, přičemž dál na Brana třeštím oči. "Proč... Proč to děláte? Proč se magie nevzdáte?" zeptám se na otázku, která mě dlouho trápila na jazyku.
|
|
|
Okolí
Apr 4, 2017 19:00:00 GMT
Post by Bran McDorch on Apr 4, 2017 19:00:00 GMT
"I tak by se to dalo navrhnout. Nebo to mohlo být pokusem, na kterém rodiče pracovali, ale to už nikdo neví." Dodám na zhodnocení. Jistě, že mě to vždy zajímalo a nemalou část života jsem pracoval na tom, abych zjistil, co se stalo nebo spojení navázal, ale skončilo to tím, že umím jen manipulovat s energií. Jistě, zapracoval jsem na tom a našel nejeden, ne zrovna světlý, způsob, jak magii používat. Nejdříve se usměji, když poděkuje, ale pak si všimnu, že je snažně šokována a možná i znechucena tím, co jsem jí ukázal. Jistě, že se to dalo čekat, podle toho, jak se ona chová k přírodě, nebo alespoň jak tvrdí, že se chová k přírodě, o pro ni musí být naprosto ohavné. Když si květinu vezme, jen ji pozoruji, jak onu skořápku květiny, které ještě před chvilkou bujela životem, pozoruje a zkoumá a nakonec ji upustí. "Nevysál jsem ji, jen jsem umožnil vzít si té druhé květině energii té druhé květiny. Jistě, kdyby květina mohla přemýšlet, asi si nevezme všechnu moc, ale... to už je problém oné květiny. A proč se magie nevzdám?... Proč se magie nevzdáš ty? Jistě, příroda je mocným zdrojem a asi ji nijak pár květin neublíží... ale Každá magie má svou cenu a když pomůžeš této květině, neokradeš nějakou jinou na druhé straně louky?" Pronesu a nakloním hlavu, stejně jako vždy když přemýšlím. "Vše přeci musí být v rovnováze, ne?"
|
|
Deleted
Deleted Member
Posts: 0
|
Okolí
Apr 5, 2017 19:56:27 GMT
Post by Deleted on Apr 5, 2017 19:56:27 GMT
"Jsou po smrti?" vyklouzne mi ta otázka dříve, než se dokážu zarazit. V mém případě je maminka po smrti, ale u otce si nejsem jistá. Utekl, zbabělec jeden od nás utekl, a tudíž nevím, jestli je ještě živ a zdráv nebo už též zesnul, aniž by viděl svoji dceru vyrůstat, i když... řekla bych, že už by byl v nějakém tom stařeckém věku, proto si doopravdy nejsem jistá, zda-li ještě žije, ale po pravdě? Ani mě to nezajímá. K životu ho nepotřebuji, dokážu se o sebe postarat sama, a kdyby se chtěl nedej bože někdy vrátit, nepřijala bych ho. Nikdy. Překvapeně zamrkám, když se mi to pokusí tak nějak vysvětlit z jeho pohledu a možná na tom i něco je, ale příroda se stále obnovuje, já jí pomáhám, aby se obnovovala, jenže on vezme všechnu energii z jednoho a dá to do druhého, bere si energii jiných sám pro sebe, ale neohlíží se na to, že by jim nějak pomohl se z toho úbytku té energie oklepat. "To možná ano, všechno musí být v rovnováze, ale já neberu z jednoho do druhého, beru od každé květiny kousek, nijak jim to neubližuje," namítnu s povzdechem a pokroutím nevěřícně hlavou.
|
|
|
Okolí
Apr 6, 2017 18:40:34 GMT
Post by Bran McDorch on Apr 6, 2017 18:40:34 GMT
"To nikdo neví, co se s nimi stalo. Jejich těla se nikdy nenašla, ale už mě nikdy nekontaktovali v jakékoliv formě. Takže usuzuji, že jsou..." Pronesu normálním tónem bez nějakého traumatického podtónu. Už je to strašně dlouhá doba a a uteklo hodně vody, takže jsem už truchlení dávno sbalil a emoce už taky přešly. A od mala jsem pak více méně žil sám a nějaká potřeba kontaktu s rodinou zmizela. Dobře, pár let tu byli i prarodiče, ale ti zemřeli taky docela brzy. Jistě, mohl bych vzít energii z více rostlin a vložit ji do jedné, to taky dělám normálně, ale vždy se musím soustředit na jejich energie, nemůžu obsáhnout živel jako takový. Ne tedy přímo..." pronesu a trochu se odmlčím. "A hlavně, pokud nemusím, nic živého nezabíjím. Tedy, nepočítaje květiny, u těch záleží na druhu, ale tenhle plevel snad nikomu chybět nebude." Pronesu nad květinou, která vypadá jako bezbarvý šedivý flek v záplavě svěží jarní zeleně.
|
|
|
Okolí
May 18, 2017 18:55:40 GMT
Post by William Shakespear on May 18, 2017 18:55:40 GMT
Dojdu k ranému večeru k hranicím království Ingwirth a pohlédnu vzhůru. *Tolik bych si přál zase vidět mraky. Aspoň jednou k nim natáhnout ruku a ucítit ten ranní vánek* usměji se a začnu se poté rozhlížet kolem sebe. Poměrně klidný večer vzhledem k nedávným událostem. Shodím si z ramene toulec a začnu počítat šípy, poté si zkontroluji tětivu luku a vylezu na strom co je nademnou. Přeskakuji chvíli po stromech abych zkontroloval blízké okolí, pak se ale po delší chvíli vrátím zpět na ten jeden. Posadím se opřený o kmen stromu a začnu si psát do deníku o mých pocitech, jakmile to dopíšu začnu zase kreslit. Kreslit obličej mé zesnulé ženy.
|
|
|
Okolí
May 18, 2017 19:17:28 GMT
Post by Beatricé on May 18, 2017 19:17:28 GMT
Dnes v podvečer, kdy bylo po kejklířském vystoupení a já se mohla odlíčit, nechat své hady nakrmené odpočívat a sama se obléct do bílé haleny a pestrobarevné široké sukně, jsem se vydala na chvíli za svými myšlenkami. Za město, kde můžu být sama. Jsem sice společenské děvče, ale někdy je dobré nechat svou světskou rodinu radovánkám. Kluci určitě šli k Drakovi aby se pobavili s děvečkami a na to dnes nemám náladu, i když běžně pít pálenku a tančit na stole patří k mým oblíbeným činnostem. Dnešek chci mít pro sebe. Vyběhnu z bran a nehodlám se v noci vracet, je večerka takže brány se stejně zanedlouho zavřou. Mé bosé nohy se sotva dotýkají země, protočím se a zasměju se z čisté radosti, že dýchám vzduch, jsem na svobodě a volná. Nic krásnějšího než měsíc plující po obloze neznám. promnu si paže, je lehce chladno tak si přetáhnu pléd přes ramena a utíkám k jezeru. Běžím kolem stromu, až na poslední chvíli si všimnu že u něj někdo stojí. "Ach pane omlouvám se, nechtěla jsem vás vyrušit, neviděla jsem vás..." Chytnu se košile v místě srdce a uculím se na něj. Nakloním hlavu na stranu a upřu na něj své velké mandlové oči. "Co tu děláte? Tak pozdě..." Zeptám se možná trochu drze ale není to tak myšlené, prostě mě to jen zajímá. Na tváři neutuchající zářivý úsměv.
|
|
|
Okolí
May 18, 2017 19:21:30 GMT
Post by William Shakespear on May 18, 2017 19:21:30 GMT
Podívám se vedle sebe a spatřím tam ženu držící svou košili a usmívající se na mě. Přestanu se opírat o strom a postavím se naproti ní ''Neměl bych se zeptat na to samé? Takhle pozdě večer by nikdo neměl být sám venku'' prohlížím ji pohledem a hledám zda-li nejsou nějaké známky nebezpečí, když ji ale zkontroluji, tak se jen poškrábu na strništi a pohlédnu ji upřeně do jejích očí, přičemž můj dech se jemně rozpíná vzduchem chladný jako zima samotná.
|
|
|
Okolí
May 18, 2017 19:51:13 GMT
Post by Beatricé on May 18, 2017 19:51:13 GMT
Muž se ke mě otočí a odlepí se od stromu. je vysoký tmavovlasý, zarostlý, vypadá trochu zanedbaně ale přesto ne ošuntěle... Zasměju se a přitakám uznale na jeho trefnou poznámku. "To máte pravdu pane...ale já to tu už znám jako své boty...chodím sem odpočívat..." Vysvětlím mu to ochotně, konečně nebojím se..."A vy tedy? Ač musím říct, že to bylo nezdvořilé nechat první odpovídat dámu." Vyčtu mu naoko lae můj cukající koutek prozrazuje že si z něj tropím žerty. jakpak já jsem dáma, jsem kejklířka a potulná vykladačka osudu. Nemám potřebu hrát si na něco co nejsem. Nikdy a nikde, jsem hrdá, že jsem taková přesto co mi život postavil do cesty,.
|
|
|
Okolí
May 18, 2017 19:57:47 GMT
Post by William Shakespear on May 18, 2017 19:57:47 GMT
''To jistě může být'' kouknu jí zhluboka do očí a pak se vyšvihnu na větev jednou rukou. Postavím se na ni a začnu koukat po okolí pro jistotu svého bezpečí. ''Nikde nikdo není a z čista jasna se tu objeví tahle dáma? To mi nepřijde obvyklé'' pomyslí si a kouknu na ni ze shora a ihned poté seskočím dolů. Usměji se šarmantně a podám ji přátelsky ruku na důkaz přátelství ''Moje jméno je William a jsem královský hraničář. A vy se jmenujete jak slečno?''.
|
|