Admin
Čaroděj(ka) 
Posts: 39
|
Post by Admin on May 11, 2020 8:35:41 GMT
|
|
Admin
Čaroděj(ka)
Posts: 39
|
Post by Admin on May 11, 2020 8:41:23 GMT
JIž nějaku dobu si mohl lid Ingwirthu všimnout že hodně pracovních sil a nucených prací směřovalo k budově bývalých lázní, které byly při okupaci zničeny. Práe byly tajné a nikdo nesměl mluvit o tom co se bude dít. Nadešel ale den kdy se rozezněla trubka a bylo oznámeno, že se otevírají lázně nové. Zvou se Bakchusovy lázně a jsou otevřeny nejen psychickým ale především fyzickým slastem všeho druhu a to bez jakýchkoliv morálních omezení, vznikly na příkaz současné královny a její vrchní rádkyně, o kterých je zunámo, že se v podobných zábavách doslova vyžívají. Slavnostní otevření bude plné vína, otroků, krve a naplnění choutek. Chudina byla povolaná aby sloužila, některá děvčata byla donucena dělat konkubíny, některé masérky, s vlastně naprosto stejnou funkcí. Bohatší lid kolaburující i kdyby jen na oko je pozván do podniku aby si užil večera jen za pár zlatek, se stoly plnými jáída, které se nemálokdy servíruje i přímo na nahých díívčích či chlapeckých tělech, sloužících nejen k nasycení hladu lidí, ale i upírů nebo toužících. celé lázně jsou potou bohu bakshusovi, tedy jsou inspirovány antikou a laděny do téhož stylu, vstup je povolen pouze s nahým tělem obaleným v jednoduché tóze kterou dostane každý návštěvník u vchodu, to kvůili tomu, že moto podniku zní, že "Ve slasti a neřesti jsou si všichni rovni." Vítejte tedy...a úžívejte toho co bakchus dokáže nabídnout...
|
|
|
|
Post by María Florencia Lorcáin on May 11, 2020 19:48:41 GMT
Dios mío, ten piedad de mí, byla její poslední myšlenka, než vystoupila do lázní, třesoucí se po celém těle. Všude vládl kámen a mramor, každý kout oplýval luxusem a doslova se vyhříval v přepychu, jaký mohly lázně k dnešnímu zahájení nabídnout. Rudé oči těkaly z místa na místo, krk se napínal touhou servat ze sebe magická pouta, která jí obepínala na důkaz statusu vězeňkyně. Stříbrné, pevné, přesto naštěstí bez viditelné připomínky tuhých chladných okovů, pod jejichž vahou těžklo zesláblé tělo, když ji drželi zamčenou v celách. Daly by se považovat za okrasné šperky určené pro tuto příležitost než za těžký kov, přesto jí zápěstí podivně táhla k zemi, jako by její tělo samo o sobě vědělo, co představují. Chvěla se, sotva zimou jako spíš představami o tom, co se dnes bude dít. Jako jedna z konkubín měla obsluhovat hosty, nabízet se jim jako kus masa k ukájení perverzních choutek, což jí bylo výslovně sděleno. "Odporovat je zbytečné," slyšela hlas věznitele mlsně se olizujícího při představě, že si právě on na jejím těle udělá dobře, i kdyby jí to mělo stát řadu modřin, škrábanců a ponížení. I ten pohled, kterým ji sledoval, když před ním převlečená v takřka průsvitné tóze, která ani nezahalovala to nejnutnější. Všichni se moc dobře mohli podívat na její dívčí vnady, opěvovat jemné linie, plácnout si nebo ji stisknout, až se před nimi bude snažit schovat. Dokonce i v této chvíli, kdy věděla, co všechno ji ještě čeká, se modlila za Adrianův příchod. Jeho hněv by jí byl dalece milejší než ta odporná zvěř.
Všichni do jednoho dostali pokyny - každá z dívek, každý z chlapců. Některým ani nebylo dodáno oblečení, stáli zde, jak je bůh stvořil a María cudně klopila oči k zemi. Možná ji Adrian zasvětil do tajů fyzického aktu, ale ani tak nezískala potřebnou sebedůvěru, aby se bez bázně a hany dívala na ostatní, porovnávala se s nimi nebo dokonce si je prohlížela jako hladová kočka myš. Jediný muž, s nímž toto praktikovala, byl Adrian, nikdo jiný. Poslední tlesknutí, jakési varování toho, co přijde, než se dveře otevřely a všichni se poslušně ujali svého místa. Částečně doufala, že se bude moci skrýt, ale něčí ruka s ní prudce smýkla a postavila ji takřka jako hlavní chod ke stolům, kde někteří leželi vystaveni ve své nahotě. Pořád byla slabá, dostatečně slabá na to, aby případně bojovala. Začali ji krmit teprve nedávno a po malých doušcích - a pokud dnes vydrží, bude odměněna další dávkou krve. "Usmívej se, ať vidí, jaký o ně máš zájem, děvko," zaslechla rozkaz, ale v prvním okamžiku se přinutila pouze zavřít oči, pevně stisknout víčka k sobě a nic víc. "Usměj se nebo tě jim všem předhodíme." A přesně v ten moment jí strach přiměl k úsměvu, nešťastnému a plnému nevyslovitelné hrůzy, čekaje na toho, kdo si ji jako první odvede - nebo položí na stůl před zraky všech. |
|
|
|
Post by Adrian Calveit on May 11, 2020 21:30:21 GMT
Většina upířích potomků se dala rozdělit na ty poslušné a na ty neposlušné. Popřípadě na ty, kteří dělali věci správně a špatně. María ale prostě udělala nesmysl, který nezvládal Adrian pochopit. Kdyby nad tím déle přemýšlel tak by k závěru možná došel, ale zjednodušil to na její dobrotu a naivitu. Každopádně měl dost důvodů k tomu si pořídit novou hračku a tuhle odložit. Což se stane podle nálady a toho co z toho bude plynout pro něj. Prvně ji chce zpátky a pak vynese ortel.
Každopádně město konečně otevřelo podnik o který měl zájem. Takový který vyvolá vzpomínky. Navíc to byly ty lepší časy. Náboženství s orgiemi vyšla z módy a tohle bylo naprosto ideální. Bylo to o energii, atmosféře, pohledu. Ale moto se pletlo. Lidé, jiná stvoření si nejsou nikdy rovni. Někteří budou vždycky lepší, zvrácenější, než ostatní. Někteří budou závidět, jiní se zhnusí. Ale Adrian neměl náladu na to upoutávat na sebe pozornost. Od zvěrstev měl sluhy.
Adrian se zprvu oděl do fialové tógy, takové která byla většinou rezervována jen pro císaře, ale to nesouhlasilo s jeho názorem neupoutávat pozornost. Navíc by ji musel poté čistit. Zvolil pro to obyčejnou rudou... není na ní vidět občerstvení a nebude nosit nic, co není jeho, když má svoje.
Současná královna měla rozhodně vkus a Adrian tu plánoval ještě zůstat, proto učinil poměrně štědrý dar, mimo platby za vstup. Už chvíli po vstupu to cítil. Lidé jsou stále lidé, ale zvrácenost znají pouze jako slovo. I tak byla atmosféra dokonalá. Být o tolik mladší, započal by s ochutnávkou, rozhazoval by peníze, rozléval víno a ukájel jakoukoli chvilkovou potřebu na čemkoli, co se mu dostalo pod ruku. Ale mladý nebyl. Jen přecházel a užíval si pohled. Tedy až do určité doby. Stát tam kdokoli jiný tak je mu to jedno. Ale tohle byl jeho upíří potomek... a nepropustil ji. Pořád byla jen jeho aby s ní dělal co chce. Ne jejich.
S vínem v ruce k ní přešel. Stejně tak jako ze zhýralé atmosféry se mohl živit na jejím strachu, obavách co přímo cítil. Oči držela zavřené, což bylo dobře. Konečky prstů volné ruky jí přejel po těle, co bylo sotva zahalené průsvitnou látkou. Pěkně od kyčle až mezi ňadra. "Zasloužíš si milost?" Nahnul se blíž, aby jí to mohl zašeptat, než přesunul ruku na bedra, aby si ji přitáhl k sobě. "Za takovou hloupost bych tě tu měl nechat... " Nebylo dobré ji děsit, ale ten pocit alespoň Adrianovi udělá lépe, než ho obměkčí nějakými slůvky. Nakonec... nebyl dobrý člověk... nebyl ani člověk a ona si byla dost dobře vědoma, že za takovou hloupost ji nemine trest.
|
|
|
|
Post by Róisín Ryan on May 12, 2020 7:45:25 GMT
Sice se jí vymknutý kotník už zahojil, ale momentálně by nohu měla snad raději zlomenou než aby šla tam kam jí rodiče poslali. Jak moc se jí do těch nových lázní nechtělo! Ale musela, protože klient, který si objednal šperky od jejího otce se měl nacházet zrovna tam. A otec tam jednoduše momentálně jít nemohl, protože - podle jeho slov - měl moc práce s dalšími zakázkami a některé z nich spěchali. A matka?Sice se jí nelíbilo, jaké lidi může na místě potkat, ale ani ona nezahálela a ušila jí togu, aby si nemusela půjčovat tu v lázních. A samozřejmě si na ní dala záležet, sice měla bílou barvu, ale její lem byl obšit stříbrnou nití, byl tak lehce, ovšem né přehnaně ozdobný. A proč? No, jednak skrz to aby měla vlastní a druhak to byla dobrá reklama pokud se někdo bude pídit po tom odkud jej má. Vážně, čím starší byli tím víc šli po penězích, alespoň tak to Rois přišlo. Ale co by pro rodiče neudělala.
U vchodu tedy zaplatila nějaké ty zlaté a vydala se po hlubokém nádechu dovnitř. Tohle opravdu nebylo nic pro ni, raději by teď byla venku a cvičila lukostřelbu nebo sbírala byliny, nebo pomáhal s výrobou šperků než být zde. Maličko jí zrudli tváře, jelikož no, někteří na sobě neměli zrovna moc oblečení, někdo dokonce žádné. Napadlo ji, že jestli onen muž bude nahý, nejspíš bude mít co dělat aby odsud neutekla, ale zdálo se, že tu zatím snad ani nebyl, tak jej snad zastihne před tím... no před čímkoli co měl v úmyslu tu dělat. Byla tady z toho nervozní, ale snažila se to nedávat znát. Nejspíš by normálně sklopila pohled ale, musel vyhlížet onoho klienta. Tak se alespoň držela dál a hlavně sledovala vchod zda muž nepříjde tudy, sem tam se ale rozhlédla celkově, zlehka přitom svírala modrou sametovou krabičku se šperkem. Řekla si, že pokud se neukáže nejpozději do hodiny, odejde. Ostatně tak byla domluvena i s rodiči. Déle tu opravdu nechtěla setrvávat.
|
|
|
|
Post by Robyn Dunne on May 12, 2020 8:12:46 GMT
Dokonce i k ní se doneslo, že se otevírají nové lázně, sama však neměl zlato aby si zaplatila vstup a normálně by tam ani nešla. Ale dostala nápad, kterého bude dost možná brzy litovat - kde jinde by mohla tak trochu otestovat jak moc dokáže svoji žízeň udrží? Jo, byl to prostě impulzivní nápad, ani nevěděla zda ji pustí dovnitř, ale řekla si, že to zkusí. A že bude třeba roznášet pití, konkubínu rozhodně dělat v plánu neměla. Pokusila se připravit co nejlépe to šlo, což zahrnovalo hlavně chycení si nějakého toho jídla, aby ji pokud možno množství potencionální stravy v lázních neprovokovalo a taky pořádné umytí - byla si jistá, že jako šmudlu by ji dovnitř rozhodně nepustili. A měla celkem štěstí, sice se na ni dívali trochu podezíravě, ale nakonec dostala togu do které se měla převléct a také jí bylo řečeno jak se má chovat a za co by ji hned vyrazili. Hlavní bylo se usmívat. To snad zvládne, dokud nebude muset s nikým mluvit nějak dlouze a nebo pokud se na ni někdo nepokusí sáhnout. Pokud by to někdo zkusil, nejspíš by dostal tácem, který měla na roznášení po hlavě. A pak by odsud musela utíkat a to pořádně rychle aby neskončila ve vězení. Zatím se však držela i když to pro ni nebylo lehké - poskládala si nějaké skleničky na tác a roznášela je mezi hosty, kteří měli žízeň a nechtělo se jim z místa aby si pro pití došli sami. A pokusila se u toho co nejpřirozeněji usmívat, ovšem, byl to jen lehký úsměv, rozhodně neukazovala špičáky nebo tak něco. Na to, že se mezi lidmi normálně nepohybovala byl její krok poměrně klidný, i když v duchu z tady toho byla nervozní a trochu vyplašená. Proplouvala tak dále mezi hosty a dál nabízela občerstvení.
|
|
|
|
Post by María Florencia Lorcáin on May 12, 2020 15:15:00 GMT
Rozpustilost mravů, jakási myšlenka neskrývající se zhýralosti nutila Maríu mít se na pozoru před každým, kdo se rozhodl vydat jejím směrem. Přitom se ale nacházela v příliš nešťastné pozici - se svým upířím vzezřením, kdy jí ebenové vlasy doslova kontrastovaly se světlostí pokožky, podtrhávaje vše černou tógou z lehoučkého materiálu, díky němuž působila takřka nahá, ale nejvíc rudýma očima, jimiž vzbuzovala nechtěný zájem. Ostatně komu by se nelíbila jistá míra exotičnosti, když se na vás dívá upírka s rubínově červenými kukadly? I proto je co chvíli klopila k zemi, snažíc se ignorovat všechny pachy i zvuky, které k ní postupně doléhaly v hlasitější formě dotěrné reality. Nebylo těžké si domyslet, co dotyční provádějí, dokonce byla schopna odlišit nejen jejich pohlaví, ale také i počet, což ji tu a tam přinutilo nenápadně se ohlédnout, ačkoliv její zájem nikdy neměl dlouhé trvání - na to dohlížel vrozený stud, s nímž pokaždé zbaběle skončila u tabule s jídlem v podobě ovoce. Bobule vína lákaly svým tvarem, aby se po nich natáhla, jednu po druhé slupla, užívaje si jejich chuť, ale veškerá chuť zkrotila představou, kolik očí by ji mohlo sledovat - a kolik lidí by se nakonec odvážilo si užít její společnost.
Možná bylo dobře, že se nakonec objevil i Adrian, ačkoliv jeho přítomnost na takovémto místě neočekávala. Ne, že by neměla nějaké potuchy, že právě dobu, jakou se lázně pokoušely ztělesnit, měl v oblibě, ostatně se o něm už lecco dozvěděla, ale stále si myslela, že takovéto davy nejsou nic pro něj. Jak hluboce se mýlila zjistila ve chvíli, když vešel dovnitř. Trochu jako císař, jemuž vše v okolí padá k nohám, ačkoliv žádný náznak gesta nepřišel. Prostě to z něj přirozenou cestou vyzařovalo - minimálně v očích jeho nepovedeného mláděte. V první chvíli se ani za mák neubránila škubnutí, hned se trestajíc zatnutím pěstiček s takovou intenzitou, div si nehty neporanila dlaně, jak hluboce je zarývala ve snaze potlačit prvotní obavy. Od té chvíle, kdy ji chytili, neměla možnost ho vidět. Dalo by se říci, že částečně očekávala, že ho už ani neuvidí - hrozil jí trest za velezradu a při soudním líčení se s ní nikdo nebude mazlit. Kdyby byla důležitá pro chod města jako Angelique? Jako Adrian? Patrně by jí mohli ušetřit, ale kdo by postrádal jednu upírku? Nedávno zrozené mládě? Odpověď na tuto otázku znala - nikdo.
Až s podivným klidem se pokoušela udržet veškeré emoce pod pokličkou, zadržujíc dech na rtech, byť ho k životu nepotřebovala. Stále se jednalo o přirozenost, které se až příliš snadno poddávala. Rudé oči na okamžik oplácely vzdorovitě Adrianův pohled, když šelma, ta lítá bestie, která si dovolila trhat lidská těla, vystrčila drápky, poukazujíc tak na svou existenci, než je poníženě sklopila k zemi. "Ne," pronese tiše, zároveň však dostatečně nahlas pouze pro jeho uši. Nezasloužila si milost, jeho už vůbec ne. Ani shovívavost, ani otevřenou náruč, kterou nyní potřebovala. Místo, kde se cítila v bezpečí, což, paradoxně, bylo s jejím pánem. "Vím," hlas se jí zachvěl při té myšlence, kolik hrůzy by si mohla prožít. Co na tom, že se jí sex líbil? Byl rozdíl prožívat takové okamžiky s někým, koho měla ráda než s někým, nad jehož existencí by nejraději pokrčila nos. Kolik prasat si na ní dnes dovolí sáhnout? Kolik z nich se nebude zabývat tím, čím je? Kolik z nich se jí pokusí pokořit bolestí? "Zradila jsem vaši důvěru." Vzpomínala si na jeho slova, na první konverzaci s ním poté, co ji proměnil. Na jeho varování. Zradila? V hloubi duše si troufala říci, že ano. "Zabijete mě, můj pane?" V očích se mihl strach, ale brzy jej vystřídalo smíření - chladné, neosobní a přesto bolestivé. Zklamala svého pána. Zklamala Adriana. "Omlouvám se," zašeptala tiše, neměla co na obhajobu. Udělala hloupost a nyní za ní zaplatí - snad jen může doufat, že vše provede rychle a bez zbytečné bolesti, jak jí kdysi slíbil. |
|
|
|
Post by Merth de LaNoire on May 12, 2020 21:25:18 GMT
S klidným výrazem vstoupil do nových lázní...Byly nádherné, plné lidí a dost možná i nelidí a hlavně byly docela drahá, i když jeden by si zde našel zábavu, spoře oděné dívky i muži, koneckonců, on sám jako host lázní tam nebyl zcela oblečen. Byla to zvědavost, co ho dohnala do nově otevřených lázní, ale pravděpodobně by to jen tak nepřiznal.
Mlčky pozoroval, co se děje okolo něj, zatím se nepřidával mezi nikoho, ani se nesnažil se nějak extra mísit do davu. Prostě sledoval a čekal, co se bude dít, někteří se již naplno oddávali svým tělesným choutkám, nutno podotknout, že to bylo dost vzrušující... Sledoval, jak se někdo s někým více baví, jiný zase dost nevhodně osahává obsluhu. Nevměšoval se. Ačkoli ho zajímalo kam až dojde momentální akce. Rozhodně ani nijak netajil své pohledy, bylo se na co dívat a on byl rozhodnutý, že se nebude s červenáním zakrývat... to už dlouho nedělal, trochu se pousmál nad vzpomínkou na své první zkušenosti s intimnostmi. Sehnal si víno a zamyšleně obdivoval krásu lázní.
|
|
|
|
Post by Adrian Calveit on May 14, 2020 22:47:55 GMT
"Ne." Byla chytrá, věděla že za to co udělala si od něj nic nezasloužila. Tohle mohlo padnout i na jeho hlavu, byla otázka jestli budou soudit i stvořitele, jakožto zodpovědného za jednání potomka. Souhlasně kývl hlavou. Na jednu stranu by to byl trest, ale pořád byla jeho upírka. Některé kruhy by jej mohly znevážit, kdyby ji tu jen tak nechal. Navíc raději trestal sám, než skrze někoho či něco.
Dnes se zdála téměř jako studnice moudrosti. O to víc Adrian nechápal, proč to udělala. A bylo to o důvěře. Nechal ji jít ven, protože myslel že neudělá hloupost. A pokud to byl jen nějaký plán Angelique jak se mu pomstít za cokoli, tak ji nechával sledovat a dozvěděl se to. Možná to tak pořád bylo. Dostat ho do nepříjemností. Ale jakou oddanost by María musela cítit, aby dala všechno na špalek. Jen to nesedělo. Sám si věřil že by takový podvod poznal už dávno.
Pak padla ta otázka. Slíbil, že když na to přijde, bude to rychlé. Ale zatím nemohl. Soud by to jen komplikovalo. Navíc byla druhá upírka, kterou za krátkou dobu stvořil, na další se zrovna necítil a potřeboval někoho, kdo mu bude po ruce.
Napil se vína zlehka se rozhlédl kolem. "Nejprve přijde soud. Potom se uvidí." Radši by ji zabil sám, než je nechat ji popravit. Ale jak řekl, uvidí se. Při nejlepším ji potrestá, že si to bude pamatovat do konce života. Dobré bylo, že věděla že si to zaslouží.
"Teď budeš dělat svou práci." Pomalu ji začal obcházet, prohlížel si ji. Možná jí měl představut tuhle dobu už dříve. I mimo ty orgie, které byly občasné záležitosti to mělo jinou atmosféru. Mimo to i pozoroval okolí. "Dnes večer jsem host. Chci si to tu užít." Šeptal jen kousek od ní, zatímco ji obcházel. "Měl bych si tě vybrat? Aby ses starala o veškerá má přání a tužby?" Nehodlal ji nechat někomu jinému. Ale ani ji nehodlal vysvobodit zadarmo. "Probuď ve mě zájem." Napil se vína, když si znovu stoupl před ni. Nezáleželo ani tak na tom, co udělá. Několikrát po ní něco podobného chtěl, tentokrát byl prostě zvědav, co vymyslí. Převážně v téhle situaci, kdy má na výběr mezi ním a zástupem jiných. |
|
Francis
Vlkodlak 
Prince Francis of France
Posts: 8
|
Post by Francis on Jun 16, 2020 10:04:13 GMT
Již to byl nějaký ten den, co se Francis společně se svou družinou ubytovali v místním hostinci. Na radu jedné Lady se rozhodli utajit svůj původ a nejprve zjistit, co se v zemi děje. Jak zjistili, byla to pravda. Královna, za kterou měl namířeno, zemřela a jelikož v zemi panovali nepokoje, rozhodl se o svém původu mlčet. Většinu času trávil právě v hostinci, kde bydleli, popíjel pivo, bavil se s hosty i personálem, nebo jen poslouchal rozhovory. Jednoho dne za ním přišel člen družiny, který mu byl nejblíže a oznámil, že se otevírají nové lázně. Naléhal, aby tam zašli. Aby se pobavili. Byl neodbytný a tak Francis souhlasil. Nebyl sice typ muže, které upřednostňoval tento druh zábavy, ale jeho přítel měl pravdu. Potřeboval se podívat také mimo hostinec. Netrvalo dlouho a on i jeho přítel se ocitli před dveřmi lázní. Oba dostali tógu, což byla první věc, která se mu zrovna nezamlouvala a proto si pod ní tajně nechal slabé kalhoty. Když už tu byl, měl v plánu užít si relaxační koupel a nechtěl se tu zrovna promenádovat nahý nebo být nahý před spoustou lidí v bazénu. Když byli oba převlečení, vydali se prozkoumat lázně. V ovzduší panovala zvláštní atmosféra doprovázená sténáním a dalšími hlasitými projevy slasti. "Zůstanu nejspíš tady," oznámil svému doprovodu. V bazénu, ke kterému přišli nebylo moc lidí, což mu vyhovovalo. Vlezl si do vody a sundal si tógu, aby si jí neumáčel. Ihned potom se posadil u kraje, aby si nikdo nevšiml, že má oblečené kalhoty.
|
|
|
|
Post by Dianora di Albrisis on Jun 16, 2020 11:08:41 GMT
Tohle místo ani v nejmenším nepředstavovalo její milovaný Řím. Chyběla pompéznost, mohutné stavby, církevní hodnostáři, které by si mohla omotat kolem prstíku jako pramínek tmavých kadeří, jenž tuto úlohu momentálně zastával, zatímco se procházela mezi návštěvníky slavnostně otevřených lázní v antickém stylu. Jistě, mnozí se snažili využít této novinky v plném rozsahu možností - viděla muže, kteří se nebáli oslovovat mladé chlapce s požadavkem na orální uspokojení, nyní neutajené před očima ostatních, ženy, které využívaly přesně toho samého přání mezi muži i ženami, mladými i staršími, ačkoliv jak se zdálo, polovina z přítomných holdovala mladším jedincům. Tu a tam tmavýma očima ulpěla na aktu poskytujícímu fyzickou rozkoš té či oné straně, žárlivost a raněná pýcha ji přiměly hledět na druhou stranu, kde se však podobným jevům taktéž neubránila. Všichni kolem ní si užívali, jenom ona zůstávala sama, ačkoliv se čas od času kolem nachomýtl někdo s úklonou nebo verzí lákavé nabídky, která vlastně v konečném důsledku zněla hůř než by měla. Dia si zakládala na hezkých mužích, stačil jí jeden ubožák, jehož tu a tam příležitostně podváděla, protože si to mohla dovolit - on byl beztak impotentní a jeho láska náležela bohu a mladším chlapcům, ačkoliv tuto skutečnost před všemi zbožně tajil. Jenže Dianora měla oči, nebyla slepá k jeho zálibám a ačkoliv jí to tu a tam pohnulo žlučí, nesnažila se vzbudit nucený rozruch - však on na to jednou doplatí sám jako kastrát.
V rudé tóze se procházela po lázních, čas od času zaregistrovala pokynutí hlavy jejím směrem nebo oslovení, aniž by se dlouhodobě u jednoho či dalšího zdržovala s pozorností neustále těkající po zbrusu nově otevřeném místě. Bylo zde horko a její pokožka by ocenila dotek vody. Trochu toho laškování. Nevadilo jí ukazovat své tělo, neměla se za co stydět, pro část mužů by se stala splněným snem, kdyby jejich zájem nebyl v momentální chvíli zaplaven orgiemi, které probíhaly na každé straně. Všechno to vzdychání a hekání, zvuky poskytované rozkoše i její tělo zalily touhou, které šlo jen těžko odolávat. Jemným pohybem rozepnula sponu na rameni, tóga se svezla k nohám a její zlatavě opálená kůže se odhalila se všemi záhyby ženských křivek, které na moment poskytla k pohledu, než začala schůdek po schůdku vklouzávat do jednoho z bazénů. Plavat celkem uměla, vždy se jí líbilo natáhnout se na záda a splývat. Už za chviličku doplula k osamělému mladíkovi, nacházela se jen kousíček od něj, když se natáhla k číši vína na podnose, který nesla jedna z nahých služebných. Při tom pohybu odhalila velkou část svého těla, aniž by se rozpakovala před neznámým blonďákem. "Vypadáte diskomfortně," ozvala se zcela náhodně, aniž by se na něj podívala, upíjejíc ze své číše. Nebylo snad něco v pořádku? Bál se, že lidé odhalí, že ho vzrušuje blízkost nahých těl? "Potřebujete víno," upřela na něj temné oči, hledajíc na něm cokoliv, co by ji zaujalo. Mohla by ho naučit takovým věcem - zvláště v posteli. Nebo tady, přímo v bazénu. "Nebo snad vaše srdce touží po něčem... sladším?" |
|
|
|
Post by María Florencia Lorcáin on Jun 16, 2020 11:46:31 GMT
Přikývla na srozuměnou, soud všechno zkomplikuje. Netušila, jaký výrok nad ní vynesou, kdo všechno bude trpět za její nezodpovědné chování a co všechno možná ztratí - María i Adrian. Možná i Angelique? Na ni nepomyslela, až teď jí docházelo, že i její čest mohla pošpinit rozhodnutím a nevhodným chováním. "Nejsem jako vy, můj pane. Proto jsem to udělala. Pořád mám k lidem blíž než k upírům. A nikdy bych se neotočila zády k někomu, kdo potřebuje pomoc. Můžete mě za to nenávidět, můžete mnou pohrdat. Nehodlám se měnit, abych vyhovovala nějakým standardům upíří komunity. Jsem jaká jsem... v dobrém i v tom špatném." Její bojovná povaha se ozvala stejně jako kdysi, ten vzdor, který si uchovávala i po přeměně, typicky jižanská výbušnost, kdy hájila sebe i ostatní. Nepotřebovala se před ním nijak ospravedlňovat, ale něco v ní se odmítalo podrobit pouhé myšlence, že je ta špatná. Částečně tušila, do čeho jde - jen neměla sebemenší páru, že dotyčná je natolik důležitá, aby kvůli ní skončila uvězněná na minimálních dávkách krve. Nebyla jen jeho loutka - odlišovala se od Anny, jeho předchozí svěřenkyně, které se líbilo ubližovat lidem, ničit jejich životy a těla. María provedla něco podobného jen jednou a nikdy se nepřestala stydět za svůj čin. Každý večer šeptala modlitbu za duši služebníka, jehož krk v záchvatu žízně rozdrásala. "Je na vás, jak se k tomu budete stavět, můj pane. Toto rozhodnutí nenáleží mně, nýbrž vám. Já jen budu muset žít s důsledky, ať už to bude život delší či kratší."
Rudé oči se přimhouřily o něco víc, pozorovala ho napůl zvědavě, na druhou stranu ostražitě jako šelma, která se nemůže rozhodnout, zda před ní stojí problém nebo výzva. Čelist se o něco víc stiskla, měla co dělat, aby uvolnila postoj natolik, aby nepřipomínala dravce, který by po něm v příští vteřině skočil. Pořád byl ten, kdo ji proměnil, ale její nervozita ji nutila chovat se drze, výbojně, takřka ho vyzývala na souboj. Ani teď, když ji začal obcházet, se mu snažila překazit možnost dostat se jí za záda, když se natáčela tak, aby aspoň částečně vybočovala bokem a Adrian se mohl spokojit s málem, i když se jí to ne vždy podařilo. Na to byl o dost zkušenější než ona. Silnější, rychlejší, mocnější. "Pak máte velký výběr, jak si zdejší pobyt zpříjemnit. Vínem, krví..." Při zmínce o krvi hlasitě polkla, ty malé přídavky ji nutily bojovat s hladem a potřebou napít se. Představa, že se po někom vrhne, jí stahovala žaludek do uzlu. "... Nebo byste preferoval masáž? Koupel? ... Sex?" Poslední slůvko více méně procedila mezi zoubky. Že by si to tu s někým jen tak rozdal, ji ničilo. Netušila, že by mohla žárlit, ale beztak za to mohlo jejich pouto mezi stvořitelem a novorozencem, které nezpřetrhal. Dozajista si užíval pohled na její bojující maličkost a Maríu píchlo u srdce. Nehodlala mu zavdat šanci, aby se jí dostal pod kůži, ačkoliv na to bylo už pozdě. "Věřím, že byste o nápadnice... a nápadníky neměl nouzi." S jeho tělem? Sotva. O to horší se jí zdála ona představa, že tomu bude nucena přihlížet. Ohlédla se po něm, když k ní zašeptal myšlenku, tichou výzvu. Probudit v něm zájem? Zachvěla se po těle. Jeho zájem se jí vždy líbil. Ale proč to měla být ona? "Probuďte ho vy ve mně, můj pane," opáčila rozechvělým hlasem, spodní ret skousnutý. Mohl si vybrat jakoukoliv jinou služebnici nebo sluhu, proč by to měla být zrovna ona? Bylo to drzé a nečekané, ale líbilo se jí, že ho pro jednou mohla pošťouchnout ona. "Protože pokud brzy o mne neprojevíte zájem, pak si mne vybere někdo jiný. Ale budu se snažit si vás alespoň představovat, až si mě vezme na stole mezi jídlem," špitla tiše. Byla pořád jeho, věděla, že s ní nakládá jako s majetkem, byť možná o něco luxusnějším než byl obyčejný kus nábytku. Ale stále patřila k nahraditelným.
|
|
Francis
Vlkodlak
Prince Francis of France
Posts: 8
|
Post by Francis on Jun 16, 2020 11:57:35 GMT
Jakmile se posadil, pohledem sjel ostatní hosty, aby se ujistil, že ho snad nikdo neviděl v kalhotách. Jak se zdálo, všichni si užívali buď samotné rozkoše nebo pohledů na počínání si druhých. Tiše si oddychl a trochu se uvolnil. Pohled sklopil na hladinu vodu a proklínal svého přítele, že sem šel. Pohled od vody zvedl až v momentě, kdy na něj někdo promluvil. Pootočil hlavu a zadíval se na černovlasou dívku kousek od něj. Momentálně nedokázal určit, kam jí zařadit. Všichni tu byli buď v tózách nebo nazí a určit jejich postavení či původ bylo takřka nemožné. "Také se tak cítím," přiznal popravdě a mírně se pousmál. Prohlížel si její obličej a přemýšlel, jestli je to jedna z najatých konkubín nebo nějaká lady. Mohla být téměř kdokoliv. "Nejspíš máte pravdu," přikývl na její slova ohledně vína a mávl na procházející ženu s podnosem. Když se k němu sehnula, vzal si od ní jednu z číší a lehce kývl hlavou jako poděkování. Nebyl jako většina mužů a tak se ani Dianoře, ani ženě s podnosem nedíval na hruď ani na dolní partie. Nejspíše to mohlo vypadat, že se mu líbí druhé pohlaví, ale pravdou to nebylo. Byl tak nějak gentleman. Přiložil si číši ke rtům a několika doušky se napil. Opravdu se potřeboval trochu uvolnit a nevypadat jako na trní nebo jako panic, který ještě nikdy neviděl nahé tělo někoho jiného. Když číši oddálil od rtů, zadíval se Die také do očí. Všiml si jak je má temné a zároveň okouzlující. "Mé srdce momentálně touží změnit odpověď, když mě můj společník přemlouval, abych s ním šel na toto místo."
|
|
|
|
Post by Adrian Calveit on Sept 8, 2020 17:05:20 GMT
Ano, byla mladá a hloupá. Pomáhat někomu ve vězení. Nezajímalo ho, jestli osobu znala, nebo kdo to vlastně byl. Pokud byl někdo ve vězení, tak tam většinou také patřil a vzhledem k tomu, že Adrian zdejší režim svým způsobem podporoval, tak měl zájem na tom, aby to tak zůstalo. Ne, aby jeho upírka pouštěla lidi ven. A když už, nechala se u toho chytit. A teď byla, kde byla. Ale němělo cenu to řešit teď, ani nevěděli jestli ji vůbec dostane z vězení zpátky.
Nepřišel sem pro ni, ale byla tady a mimo to měla pravdu, měl na výběr, čím si zpříjemnit dnešek. Tedy, měl na výběr v jakém pořadí si jej zpříjemní. Nakonec pro ni nebylo ale tak těžké probudit v Adrianovi zájem, lehčí než čekal, ale Adrian byl místy, jako dítě. Stačilo najít pěkný blízkavý kamínek a byl spokojen. Jindy by tu neměl na čem ukojit svou chuť po jídle, sexu či lidském utrpení, ale jeho dnešní nálada byla... otevřená výběru.
Adrian se pousmál a rozhlédl po místnosti. "Možná bych si tě měl vzít já na stole mezi jídlem." Naklonil se blíž a lehce ji k sobě přitiskl rukou na bedrech. "Vzít si těch pár kapiček krve, co ti srdce tak usilovně pohání tělem a pak si s tebou dělat, co chci?" Věřil, že cokoli s ním uvítá daleko radši, než co ji tu mohlo čekat.
Vyrazil ke stolu s jídlem, konečky prstů jen zlehka zahákl řetízek, ktetý ji zdobil a zároveň svazoval a donutil ji jít s ním, kdyby se sama zdráhala. U stolu si vyměnil svůj prázdný pohárek vína za nový. Maríu vedl za řetízek jen, aby jí určoval směr kterého se stejně mohla držet podle něj, spíše to určovalo že je jeho společnice a sahat se na ni také nebude. Zatáhl zlehka, jen o trošku víc, aby se k němu přitiskla a podal jí pohárek vína. "Vem si co chceš..." Zašeptal, než si podal další a o chvíli později vyrazil jinam. Sex mezi ovocem se zatím neplánoval.
Došli za tenký téměř průsvitný závěs, za kterým stálo lehátko pro "soukromnější" potřeby. Někdo by řekl, že na orgiích by soukromí být nemělo, ale někdy je lepší začít v malém a pomalu pokračovat. Položil se na polštářky a čekal, než María udělá to stejné. Jednou rukou ji objal kolem ramen a druhou za zadeček přitiskl blíže, aby jí věnoval několik polibků. "Udělám vše, aby ses vrátila. A pokud vůbec, tak se věci změní." Dával jí moc volnosti, které zneužila a sama teď doplatila, ale tenhle a jakýkoli další trest nebyl jeho trest. "Takže můžeš teď buďto odejít, nebo se starej o to, abych byl dnes spokojen." Pořád měla na výběr, vždycky mohla umřít místo existence, jako je tato, nebo odejít a možnost měla i teď. "A také bys měla trošku zesílit... mělo by to vypadat, jako polibek." Zašeptal a natáhl krk, aby jí dal prostor. Byla podviživená, aby se sotva vzmohla na odpor a to se mu nelíbilo. A nějakou jinou konkubínu jí dát nemohl, pokud nechtěl řešit, že v tomto stavu se postará o další mrtvolu.
|
|
