|
Post by Ciaran (Brandon Dubhag) on Jan 6, 2017 21:42:18 GMT
Kdyby mě znala, když mě vychovávala má druhá matka, tak jsem uměl jen vrčet a kousat, to jsme moc velký řečník nebyl, ale staletí dělají s člověka úplně někoho jiného a jeho osobnost štěpí. Někdo by řekl, že lidé...stvoření velkého věku se musí zbláznit. Nemohu to posoudit, v této době ještě nejsou tak dobrá měřítka pro blázny.
Když se zatváří ukřivděně, tak si promnu fous, nejsem typ muže, který by se za něco omlouval, nebo někoho častoval lichotkami, když to tak nemyslí. Ano je to velice krásná a chytrá žena, ale sama to určitě ví, takže nač jí to stále připomínat že? "Myslím si, že kdyby jste chtěla, tak i z nich může mít kdokoliv šanci." Porozhlédnu se kolem, nebyli tam zas tak ztracené případy. "Někdo takový jako jste vy si ale může vybírat Lady Angelique." Povím trochu hrubě, otřu si s fousů pěnu od piva a bouchnu prázdným džbánem o stůl, na znamení hospodské, že mi může donést další. "Není to poprvé že Lady Angelique?" Myslím to, že si jen tak sedla k nějakému muži a dělala na něj krásné oči. "Člověk vašeho postavení se musí jistě nudit." Jejího a mého postavení. Další věc, která jí možná urazí, ale já cítím že to tak prostě je. "Nebo se milým Lady Angelique? Né já si nemyslím, že mám zbrklý úsudek. Co když chci ochutit z toho drzého jazyka víc a poznat i vaše ostré zuby?" Ne vážně si nemyslí, že mám ohledně tohoto zbrklí úsudek, moc často se nemýlím.
"Oh jistě, tohle mi nemusíte vykládat, moc dobře vím co to je když je něco pro někoho slastí a pro druhého ne. V bojích miluji ten pocit, když z vojáka přede mnou pomalu vyprchává duše, když mu jí vezmu jen proto, že se postavil proti mě. Pár posledních klepů srdce.." Ale ženy a děti, ty zabít jen tak nedokážu jen tak.
"Schytal bych to já Lady Angelique, ani bych jí nedovolil vás uhodit. Ale moje žena v tomhle městě není."
|
|
esme
Pocestný
Posts: 16
|
Post by esme on Jan 8, 2017 15:50:15 GMT
Zrovna nepracuji a tak se dívám po městě, nejsem tu nová, jsem tu vlastně několik let a je celkem vtipné jak se z naivní dívky stává žena, ano je mi 18, ale tady se dospívá rychle a jsem sama, člověk se musí o sebe postarat, umím lovit, ale nebavilo by mě žít v lesích a živit se tak, možná bych vytvořila i nějaký ten příbytek, ale to je ta samá otázka proč? A né pro každou vesnickou holku se v tomhle městě najde slušné zaměstnání, aby se uživil a já jsem příliš hezká, než aby jsem dělala obyčejnou práci. Celý život člověk dře a co z toho má mozoly a pár peněz na jídlo. Já se jen párkrát přemůžu a mám útulnou komůrku a hezké šaty a šperky, mnohdy jako dar.
Ale ted potřebuji něco jiného a tak jsem zašla do obchůdku místního orientálce, o kterém mohl člověk říci, že má všechno, všechno kromě zboží které prodávám zase já, ale kdo ví, třeba by jsem se divila. Začnu si to tam prohlížet a usměji se zářivě na prodavače. "je to tu opravdu překrásné pane, ty věci, to koření...."
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Jan 8, 2017 16:01:05 GMT
Obchod se v poslední době příliš nezměnil. Krom nových látek a dalšího zboží od domorodců zde zůstávalo všechno klidné. Had se raději rozhodl zalézt do svého místečka, což byl vrtaný kámen a Střelka se usadila líně na koberce a čistila si peří. Já jsem byl zrovna vzadu, ale když jsem slyšel hlasy, hned se vydám dopředu „Zdravím spanilá.“ Ukloním se a zářivě se pousměji. „Čím vám mohu posloužit? Koření? Vybavení? Nebo snad nějaké kouzlo?“ Prohlížím si ji. Moc zámožně nevypadala, ale zase ani chudě. Vždycky jsem zákazníkům přinášel to, co hledali, nebo chtěli najít. Takový jsem byl já. „Prosím posaďte se.“ Kývnu na pohodlné křeslo u pultu. Zrovna jsem něco míchat vzadu, tak jsem co chvíli zalezl za závěsy. „Dáte si čaj, nebo něco k zakousnutí? Dodávám dál. Dneska jsem byl celkem energetický. Od posledně to přece jenom byla lepší návštěva. Minulý chlapík se semnou dohadoval o tom, jak je eben levný.. nesnáším tyhle pitomce. Když se lektvar zbarví na světlezelenou barvu, hned jej vyndám a položím bokem, abych se mohl věnovat návštěvě. Posadím se za pult naproti ní.
|
|
esme
Pocestný
Posts: 16
|
Post by esme on Jan 8, 2017 16:29:34 GMT
Pozoruji s úsměvem ptáka, také jsem kdysi takového chytila v lesích, ale nešel moc vycvičit, chtěl být volný a já se mu ani tak nedivím a tak jsem ho pustila, měkké ženské srdce, které nezdolalo tvrdohlavost ptáka....sokola. "Myslím si, že je lepší, když se už v zajetí narodí že? Nebo když ho dostanete jako mládě. Divocí ptáci tak zvladatelní nejsou." Povím zamyšleně a jemně se pousměji a celého si ho prohlédnu, je to zajímavá změna spočinout na někom takovém oči.
Posadím se, když mi to nabídne a prohrábnu si dlouhé zrzavé vlasy. "Možná od každého trochu." Povím pobaveně a prohlédnu si co tam vlastně mám. "Spíš mě zajímají ty kouzla, lektvary...." Odmlčím se a koukám se jak odešel za závěsy a trpělivě čekám. Když se posadí naproti mě, tak si začnu potukávat prsty o koleno, protože já nikdy moc dlouho nevydržela sedět na jednom místě.
"Čaj zní lákavě a výběr nechám na vás pane, jistě mne překvapíte." Začnu si namotávat vlasy na prst, ale pak toho nechám a nevině se usměji. "Jak dlouho jste vlastně v tomhle království.. Pane?" Zeptám se zvědavě a malinko si poposednu, ne vážně sezení není nic pro mě, ale tohle je krámek, takže bud to můžu stát na místě, nebo sedět na místě.
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Jan 8, 2017 16:45:48 GMT
Usmívám se a sleduji Střelku. „Každý je zvládnutelný, však zvířata dokáží číst v lidech. Pokud máte dobré srdce, pak se mohou stát vašimi přáteli. Vytáhnu několik zrníček slunečnice a položím je na jeho bidélko. Střelka to chvíli pozoruje, než se vznese a začne kroužit po obchodě. „Není ochočený, ale zatím si sedneme. Nemám rád pojem ochočený.. nevlastním žádné zvíře, proto jsou ty má svobodná.“ Usměji se na ni mile. Byla to pravda. Sama zvířata ve mně cítila něco víc a proto se ráda semo tamo dostala do moji společnosti. Prohlížím si ji a pak zvážním. „Kouzla jsou nebezpečná věc ve špatných rukou. Proto záleží co potřebujete. Některé kouzla a pedměty si sami vybírají své vlastníky.“ Vstanu a vydám se po obchodě. „Klidně si můžete tady něco vybrat.“ Kývnu na malou truhličku v rohu. Cítil jsem, že se v sedu celkem nudila. Byla to oheň. „Nebo máte problém? Pokud budu moct, tak vám pomůžu.“ Pokrčím rameny a vydám se k dalšímu koutku chrámu, kde naberu trochu bylin a kývnu na další krabičku. „ Tak tady si vyberte co je libo.“ Dodávám a tím ji vlastně donutím se pohybovat. Já se mezitím vrátím zpátky ke své židli a posadím se. V krabičkám byly věci rozlišné. Menší drobně vyřezávaná zvířátka a brože, ale také různé z drátku udělané prstýnky. Nic cenného. V druhé krabici bylo spoustu sušeného ovoce a datlí, ale také homole a různé medové bonbony. Dalo by se tam toho najít víc, ale člověk by se tím musel víc prohrabávat. Také had , co se začali kolem dít věci, tak vystrčil hlavu a koukal se kolem. „Nebo máte hlad? Měl bych tam ještě nějaké zbytky.“ Dodávám a mezitím na pultu rozdělám pod konvicí oheň a vhodím do něj bylinky.
|
|
esme
Pocestný
Posts: 16
|
Post by esme on Jan 8, 2017 17:15:34 GMT
"Jistě... zvíře prostě neokouzlíte když ho chytnete a zavřete, to se nelíbí nikomu, ale co tažná, nebo chovná zvířata na maso, na mléko? Ty také nejsou ochočené, ale svobodné?" No tohle bylo trochu rýpání, ale uznávám, že se mi jeho postoj k zvířatům líbí, ale neumím si to představit. co kůň? To ho krmíte v přírodě několik měsíců, několik let s tím, že vás možná nechá někdy svést? Ne to si neumím představit a tak se ho na to ani neptám.
Když znovu stane, tak ho ochotně následuji, no asi nějak vycítil, že nerada jen tak sedím a nic nedělám, ale ono je to lehce poznatelné, když sebou tak šijete. Musím se tomu usmát, nikdy nebudu dáma která se nechá malovat bez hnutí. "O kouzla jako kouzla zas takový zájem nemám, ani o kouzelný předmět, který by si mne vybral jako svého majitele, jsem jen prostý člověk. Spíš to bude nějaká bylina." Procházím se po jeho obchodě a všechno si prohlížím. Vím co hledám, bude mě sice poradit, ale vím co chci, ale nechci přejít hned k věci, že potřebuji nějaké bylinky, nebo cokoliv mi dá, abych nepočala, jednou bych sice chtěla mít děti, ale ted ne. Vím že jsou byliny různé, i když to díte už někdo má, jde mu ho sebrat, ale já ho ani mít nechci, je to sice hrozné a stydím se za to, že žena s mými boky nechce dítě, ale já nechci vychovávat žádného bastarda.
Kousnu se do rtů a podívám se na něj. "Ehm neodpověděl jste mi." Usměji se rozjařeně a urovnám si šaty. Ptala jsem se jak dlouho je v tomto městě. "Ne děkuji nic k jídlu si nedám. to jste tak přívětivý ke všem hostům?" Zeptám se zvědavě a o krok couvnu když vidím hlavu hada, mnozí bývají jedovatí a tak znovu couvnu, nebojím se u nás se lovili a jedli, ale stejně hadi jsou rychlý velmi rychlí když chtějí a tak couvám do té doby, než narazím na jeho křeslo a vytáhnu s pod šatů dýku. Kdo má vědět , že ten had je jeho, i když takového hada jsem zatím neviděla, je jiný jak ty ostatní.
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Jan 8, 2017 17:38:58 GMT
Sleduju ji a prohlížím si její vlasy a nohy. Vždycky jsem na ženě tyhle věci obdivoval. „ Je to o lidech. Každé zvíře se dá ochočit, ale málokteré jde získat. Kráva je jedna z mála, která důvěru dává moc brzo..a teď všechny raději žijí s lidmi, než aby zemřeli jako divoké… ale nejlepší jsou koně. Sám mám divokého koně a vím, jaký je rozdíl mezi divokým a ochočeným.“ Usměji se „Pak mi o sobě musíte povědět vše.. jak říkám. Věci si sami vybírají a tak potřebuju o jejich majiteli znát víc. Někteří sem chodí s prokletím… s duchy.. chtějí lásku.. někdy to chce předmět, jindy jen obyčejnou radu.“ Procházím se k truhličce s drobnosmi a kývnu. „Můžete si jednu vzít zdarma. Jsou to sice tretky, ale některému můžou udělat radost.“ Dodávám a prohlížím si ji. „Lektvar a bylinky… mnu něco vymyslíme.“ Vydám se k pultu a rozleju čaj do šálku. „Prosím. Nebo chcete spíše chladnější?“ Zasměju se a pomalu přejdu k její otázce. „Nejsem tu tak dlouho. Ani ne rok.“ Pokrčím rameny. „Ano ke všem kdo si to zaslouží… nemám rád zbohatlíky, co neví co s penězi.“ Pokrčím znovu rameny a sleduju, jak reaguje na hada. „Já bych ho nedráždil… jedno kousnutí a budete ochromená na celý život, nebo zemřete v ošklivých bolestech. Bohužel by to bylo to první, protože protijed mám teďka v karavaně, která přijede za pár dní. Ale nebojte, neútočí, když nevycítí nebezpečí.“ Had ji sleduje a syčí, ale já dojdu ke krabici, kde mám několik myší. Jednu hodím na zem a druhou k hadovi. Střelka se hned snese a svou si uloví. Zatímco had je pomalejší a radši se kolem myši obtočí a škrtí ji. Byl to zvláštní pohled. Jak ji tak sleduju, tak zkusím svůj první typ. „Takže nechte mě hádat.. lektvar lásky?“
|
|
esme
Pocestný
Posts: 16
|
Post by esme on Jan 8, 2017 19:03:07 GMT
"Jak velký rozdíl je ochočeným a divokým koněm." Zeptám se s malým úsměvem, kromě toho že když se s divokému koni znelíbíte, tak vás shodí. "Snese na sobě uzdu a sedlo, nebo na něm jezdíte jen tak?" Takový člověk jako on se jen tak nenajde a tak si nemůžu pomoct a musím se ho zeptat na takové asi hloupé otázky.
"Vše? Na mě nic zajímavého není, ale klidně se ptejte." Na co všechno lidi nepřišli lektvar na lásku, či jiné věci. Kouknu se na ty drobnosti a s úsměvem si je prohrábnu, ale nevezmu si ani jeden. "Jste velmi laskav pane, ale přijde mi to takové blbé si něco vzít." Učila jsem se, že nikdy není nic zadarmo a tak si radši nic nevezmu. "Horký mě vyhovuje, hodí se ke mě." Zasměji se a vezmu si šálek do dlaní přičichnu si a jemně se napiji.
"Takže toto město ani neznáte že? Máte vůbec volnou chvíli, nebo jste jen tady a ve svém domě?" Sám na jeden obchod, jistě má někdy zavřeno, ale stejně. Ach jak já jsem, ale zvědavá. "Prominte, že mám tak všetečné otázky, ale jste milý, né každý v tomto městě je milý." Povím po pravdě a dál se koukám po krámku, nakonec se na něj zase podívám. "Ach ano také je znám, myslí si, že za ně můžou mít všechno."
"Ehm to je váš had." Zasunu nervozně nůž zase zpátky a kouknu jak jim hodí myši a pomyslím si, že je to opravdu zajímavý, ale s toho hada jsem byla trochu nervozní a tak jsem svojí pozornost obrátila k němu a k čaji. "A to opravdu funguje?" Zasměji se tomu, ale pak zavrtím hlavou. "Na tohle já nevěřím, já spíš potřebuji...." Kousnu se do rtů a pokračuji. "kouzlo, lektvar , cokoliv, abych neotěhotněla." Zní to tak blbě, tak si myslím že to zní?
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Jan 8, 2017 19:37:52 GMT
„ Divoký je rychlejší. Sám vás může napadnout, nebo shodit a můžete jak normálně, tak se sedlem, pokud vám to dovolí. Ten můj někdy. Ale v poslední době by nejradši běhal po lese. Proto ho mám ve volném výběhu. „ Říkám a kývu hlavou. Na její otázku mě donutí se usmát. „Tak třeba… co rodina? Máte?“ vyptávám se. „Nemusíte se bát. Dávám tu drobnost každému, kdo se mi líbí.“ Cuknu rameny a přisunu šálek blíž k její straně stolu. Had jej chvilku sleduje, ale už se spíše zaobírá polykáním celé myšky. „Ale znám. Vždycky na večer, nebo když nikde nikdo není se vydám na procházku. Většinou tady Střelka a můj had odradí každého zloděje.. a když ne, tak…mno uvidíme. „ uchechtnu se „Nedivím se. Lidé jsou různí.. já sám dávám přesnost otevřenosti, protože nemám co ztratit.“ Ačkoliv jsem jedno tajemství měl, ale o tom jsem nikdy nikomu neřekl. Prohlížím si ji a oddechnu. „Mnu a chcete to trvale, nebo jen omezenou dobu?“ Ptám se a zajdu dozadu. „Kvůli práci, nebo spíše jen jste se s někým seznámila a nejste si jistá?“ Vyptávám se postupně beru různé lektvary a bylinky a ty si vykládávám na stůl, abych věděl co budu muset vrátit a co použít.
|
|
esme
Pocestný
Posts: 16
|
Post by esme on Jan 8, 2017 21:01:02 GMT
"Běhat sám po lese, bez stáda, mohl by ho ulovit vlci." Ale to asi sám moc dobře ví, není to třeba vykládat, jistě by nedopustil aby jeho koně snědli vlci či něco jiného. Proč mu to vůbec říkám. "Mám, možná ještě mám, ale zde ve městě jsem sama už několik let, jako mladší dívka, jsem utekla, bratry jsem milovala, ale rodiče...." Mě bili a otec ještě něco horšího. "Když se z holky stane žena, není to zas taková krása jak si mnohé dívky myslí." Usměji se trochu smutně a na chvíli si zase sednu, dlouho se dívám do čaje, než ho ještě horký vypiji a zase vyskočím.
"Stejně si jí nevezmu pane, místo té drobnosti bych spíš chtěla vědět vaše jméno." Fascinovaně pozoruji, jak had jí myši a kleknu si na kolena na koberec vedle střelky, už dojedla, nebo dojedl a tak sokola fascinovaně pozoruji a natáhnu k němu ruku, ale nedotknu se ho, jen chci aby tu ruku vyděl, třeba mě klovne, třeba ne.
"Otevřenost? Takových lidí moc není a i ten nejotevřenější člověk jistě skrývá někdy nějaké drobnosti."
Dlouhý, dlouhý rozhovor, abych možná dostala to co chci, chvíli pozoruji sokola, ale pak zase vyskočím, byla jsem v jedné místnosti moc dlouho a udělal by mě dobře čerstvý vzduch, zase jsem byla trochu neklidná, protože nci nedělám, jenom chodím po celé místnosti jako nějaká zavřená šelma v kleci. Váhavě se usměji, dojdu až k němu a položím mu ruku na hrud. "Na omezenou dobu pane, ted jenom nechci zplodit nemanželské děti." Do téhle doby bylo těžké uspokojit muže a přitom si dávat pozor aby nezasil svoje semeno a něco z něho nevyklíčilo. "K práci." Pohladím ho po hrudi, ale pak se se smíchem odtáhnu a zase si kleknu k sokolovy.
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Jan 8, 2017 21:20:46 GMT
„Mohli.. ale postará se o sebe a když ne, tak má na sobě nějaké runy..“ Koukám na ni a usměju se. „To chápu mnu tak jak vás sleduji a vaši aktivitu, tak nechcete se projít i do sklepního salonku? Nic moc tam nemám, jen umění a kinotéku.“ Cuknu rameny „Ali al-Malik jako na vývěsném štítu mrknu. Střelka na ruku reagoval zvednutím zobáku. Ale neklovnul ji. Přesto se ani pohladit nenechal a radši si jako pán promenádoval zpátky ke kobercům. „Pravda.. všichni máme svá tajemství…“ Dodávám. Líbila se mi ta její divokost. Co chvíli neposeděla. Cítím ruku na hrudi, což mě zarazí, ale kývnu. „ Můžu vám namíchat lektvar, ale na něj vzniká riziko, pokud si jej vezmete špatně. Pak tu mám bylinky, které jsou nejistější, ale můžou způsobit při delším užívání neplodnost a nebo se můžu pokusit o kletbu, či runu, ale to byste musela propujčit své tělo a být delší dobu v klidu.“ Uchechtnu se a začnu prohrabávat lektvary. „Ale typoval bych vás na lektvary.“ Sleduju ji, jak klečí znova u sokola. Byla pěkná a stála by za hřích.
|
|
esme
Pocestný
Posts: 16
|
Post by esme on Jan 8, 2017 21:40:32 GMT
"Runy? Vím co to je, ale ještě jsem si nezvykla na to, že je někdo používá a jak to dělá." Zasměji se tomu, ach tohle město je tak tajemné, ale zároveň krásné. "Jsem jen obyčejný člověk a kouzlům nevěřím. Co ještě umíte pane?" Tenhle celý krámek, on ty zvířata, všechno tady. "Mnooo, budu moc ráda, tahle místnost je moc malá pane i když má co nabídnout." Zasměji se tomu jak je všímavý, nojo, ale co se mnou, když se nad tím člověk zamyslí, jsem jako ten kůn, také bych nejraději běhala tam kde chci já a né tam kam chce někdo jiný i já umím vyhodit lidi ze sedla když se mi chce. "Né každý umí číst pane Ali al- Maliku? Říkám to správně?" jeho jméno trochu zkomolím svým přízvukem a začnou mi trochu cukat ramena smíchem. "Stačí Ali?"
"Střelka je kluk nebo holka? Kdybych mu dala myš líbila bych se mu víc?" Jistě že mě sokol fascinuje. "Vypadá tak vznešeně a krásně." Zašeptám potichu a zamrkám na něj očima, než zase vyskočím.
"být chvíli v klidu pane?" Rozesměji se a na chvíli se zklidním a posadím se na křeslo jako dáma. "Takhle?" Držím, stále, držím, ale nakonec stejně vstanu a protáhnu se. "Ano lektvary budou nejistější, budu je brát podle pokynů. Ale ty runy by mne zajímali, jak se takový rituál dělá?" nakloním hlavu na stranu a dotknu se ho zase, tentokrát ho pohladím po ruce. "Odpustě mi, že jsem tak zvědavá pane."
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Jan 8, 2017 22:05:52 GMT
„Runy jsou vlastně trvalé tetování, nebo spíš do doby, než se zlomí pečeť.Obvykle si ji ženy.. nevěstky nechávají třeba udělat, aby byly věčné panny pro zákazníky. Taková runa však je dost bolestivá. Většinou to může trvat i hodiny. Záleží na klidu toho, kdo runu přijímá a na tom, kdo runu kreslí. Pár run jsem už udělal, ale nenabízím to jen tak komu. Jednat to bývá drahé, ale to je pro mě minoritní. Ale zejména pokud se něco pokazí, tak může mít jiné efekty..“ Mluvím klidně a procházím se po obchodě. „Řeším problémy… většinou kdo přišel, vždy odcházel spokojený… pokud jsem ovšem nechtěl opak.“ Zasměju se srdečně a kývnu k závěsům. „Je o trochu větší, ale nic moc.“ Sleduju ji a pokývám. „Chcete to naučit? Mnu dlouho jsem nikoho neučil, ale řeknu vám, že to bude celkem náročné. Nemám zdejší knihy, jen pár. Většinu mám ze své země.“ Sleduju Střelku. „On..zkusit to můžete, ale nevím zda si získáte jeho důvěru. Já sám jsem ho zachránil ze sítí a podruhé jsem ho koupil od lovce, co ho chytil… možná nás osud spojil a proto ho nechávám volně. A ačkoliv otevřu dveře, tak nikdy neulétne. „Ano to je. Poprvé odletěl hned, jak mohl.“ Sleduju ji a pokývám. Byla zábavná a tak jsem ji dl pravé lektvary. Někdy jsem některým dával jen placebo a všichni byly spokojené, ale ona vypadala, že by to fakt potřebovala. „Musíte si ho vždycky vzít půlhodiny předtím…. Rychlejší nástup bohužel nemám, protože nemám potřebné ingredience. Na druhou stranu vám takový lektvar vydrží den. „ Dávám k lahvičkám instrukce. Naskládám jich dohromady 30. „Na měsíc by to měo stačit.“
|
|
esme
Pocestný
Posts: 16
|
Post by esme on Jan 8, 2017 22:35:48 GMT
"Věčné pannny?" Ošiju se, tohle není normální. "Kouzlo v panně není to, že je to pana, protože pro muže není to protrhnutí tak důležité, oni to necítí, ale to že je panna ještě nevinná, stydlivá, bojí se toho, ale zároveň to chce, pálí to, ale zároveň je to sladké. Hloupá husa je ta, která si na pannu hraje a ještě hloupější je zákazník, který si jí zaplatí, zkušené panny,nejsou žádné panny." Povím vzdorovitě, protože tohle jsem prostě nechápala a když jsem mu tohle vykládala, tak se mi trochu rozšířili nozdry, protože tohle neschvaluji. "Je to prostě podvod." Povím umíněně, ale pak se na něj usměji. "Samozřejmě vy za ot nemůžete, že to po vás chtějí." neměla jsem se rozčilit kvůli takové hlouposti. "Kdybych já byla panna, nenechám se jen tak kde kým svést, ale to je už dávno...." Byla jsem pošpiněna vlastním otcem a ted dělám tohle, protože se k ničemu nehodím, protože jsem špinavá. "Ale člověk se né vždy ubrání pane, ale takový je svět." Zasměji se tomu i když mi do smíchu není, nerada si hraji na chudinku, nejsem, chudinka, jsem krásná a dokážu se o sebe postarat.
"Takže né vždy se vám osoba zalíbí že? Bohužel, mě se vždy zalíbit zákazník musí." Nedělám si s tím hlavu, jenom se tomu zasměji a projdu skrz závěsy. "Né pane Ali, nemusíte mne to učit, já umím číst i psát, jen jsem sem tak rychle vlítla, že jsem si nepřečetla tu ceduli, jen jsem komentovala, že mnoho lidí číst neumí nic víc. " Přeloženo, jen jsem si rýpla že né každý umí číst. Není první muž, který mne nabídl nějakou službu. "Ale děkuji jste velice laskav." Zazubím se na něj a mrknu na střelku. "Dnes ne, dnes mě viděla poprvé, nechci vašeho sokola dráždit."
"Děkuji pane Ali, jinak já se jmenuji Esmé." kouknu se na lahvičky a pokývám hlavou že rozumím. "Jste velice laskav, jsem ráda, že jsem našla někoho jako jste vy." Zašeptám tiše blízko u něho a podívám se mu z lehkým úsměvem do očí a pohladím ho po hrudi. Někdo jako já musí něco dělat a tak jsem se kousla do rtu a přemýšlela jestli od něj zase uskočím, nebo udělám něco jiného. Nakonec jsem ho oběma rukama pohladila po hrudi a jemně promnula, abych ho namasírovala. nechtěla jsem ho svést, jen prostě musím něco dělat, je mi osmnáct a nikdy jsem se nezklidnila.
Po krátké masáži jsem však zase uskočila a rošťácky se uculila. "Kolik za ty lahvičky budete chtít pane?" měla jsem pěníze a hodlala jsem za ty lektvary řádně zaplatit.
|
|
|
Post by Ali al-Malik on Jan 8, 2017 23:00:05 GMT
Sleduju její pohyby. „Každá žena chce něco… a když po tom touží, pak proč ně. Některé chcou být stále mladé.. jiné chcou větší poprsí a na všechno se dá najít lektvar, nebo kouzlo, ale jak říkám. Sám si rozhoduji kdo kolik zaplatí a kdo naopak ne. Nikdy mi nejde o peníze, jako spíš o to zjistit o druhém něco víc. Bohužel vrátit čas nesvede ani to nejlepší kouzlo a když ano, pak jeho cena bývá vysoká.“ Mluvím vždy jasně a stále se jí dívám do očí. Necukám ani jak se mě dotýká. Byl jsem zvyklý na všechno. Lekvary dám do krásné dřevěné přepravky. „Mnu řekněme takhle. Sama si určete cenu. Jestli mě okradete nebo přeplatíte nechám n vás.“ Zasměju se a promnu si rameno. Had už spokojeně spolkl svoji potravu a zalezl si zpátky do svého kamene a Střelka si spokojeně vylétla na koberce. Také venku se pomalu začalo stmívat a já neměl ve zvyku někoho zdržovat déle, než je nutné. Musím uznat, že někteří zákazníci na mě vždycky nechají určitý dojem a ten si uchovávám v paměti.Tenhle okamžik byl jedním z nich. „Už jsem pomohl dosti lidem z jejich problémů a tak kdybyste cokoliv potřebovala, tak můžete vědět, že tady vždycky bude někdo, kdo má snahu.“ Mrknu. Kdyby náhodou řekla, že je těžké určit cenu, tak schválně kousek od objednávky nechám ležet seznam ingrediencí a jejich cenu. Dělal jsem to, abych ještě poznal lidi, kteří mají peníze a lidé, kteří je nemají.
|
|